Lexforum.sk - Miroslav Kulatý: Odvolání vedlejšího účastníka v řízení

Ve věci vedlejšího účastenství jsem se setkal se zajímavou otázkou a (pro mě) překvapivým názorem NS, se kterým bych rád seznámil ostatní, mimo jiné proto, že institut vedlejšího účastenství považuji za poněkud nedoceněný a užívaný spíše marginálně.

V řízení vedeném Městským soudem v Praze (sp. zn. 196 ICM 444/2014) na stranu žalobce vstoupili dva vedlejší účastníci, žalobce byl v řízení neúspěšný. Proti vstupu vedlejších účastníků nebyly po dobu řízení vzneseny námitky a nebylo o nich ve smyslu § 93 odst. 2 osř soudem rozhodováno.

Jeden z vedlejších účastníků podal odvolání, žalobce s vedlejšími účastníky nijak nekooperuje - V době podání odvolání vedlejším účastníkem tento vůbec netušil, že se žalobce práva na odvolání vzdal a situaci zjistil o několik dní později náhodou z insolvenčního rejstříku (jde o incidenční spor).

Přestože jsem měl za to, že nepodá-li účastník odvolání, čímž fakticky rozhodnutí soudu akceptuje, nemělo by se k odvolání vedlejšího účastníka přihlížet. Logicky jsem dospěl k tomu, že odvolání vedlejšího účastníka by mělo být odvolacím soudem odmítnuto, neboť zájmy vedlejších účastníků nemohou být v rozporu se zájmy účastníka "hlavního" a navíc nikdo nemůže nutit žalobce, aby se dále soudil.

Velmi překvapivý názor jsem ale našel v rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 29 Odo 260/2005, kde tento vyslovil, že pokud žalovaná nevyslovila výhrady proti účasti vedlejšího účastníka v řízení, je tento legitimován k podání odvolání, i když žalobce sám odvolání nepodal.

Podporovaný účastník by tak s odvoláním musel nesouhlasit, čímž by bylo na odvolání pohlíženo jako podání nelegitimovanou osobou, je otázkou, nakolik je taková strategie pravděpodobná za situace, kdy povědomí o možnosti vůbec nesouhlasit se vstupem vedlejšího účastníka a nutnosti takovou námitku aktivně uplatnit, je obecně překvapivě nízké.

Dále Nejvyšší soud říká, že zpochybnit vedlejší účastenství lze i před odvolacím soudem, za takové situace je ale podáno osobou oprávněnou a k meritornímu projednání se přistoupí, přičemž disponovat odvoláním poté bude hlavní (podporovaný) účastník - což je sice logické, ale poněkud absurdní za situace, kdy se odvolat nechtěl a práva se výslovně vzdal.

V konkrétní prezentované věci (Městský soud v Praze (sp. zn. 196 ICM 444/2014) však platí, jak uvádí správně v komentáři KH, § 203 odst. 1 OSŘ, kdy odvolání (bohužel) není přípustné za situace, kdy se žalobce práva na odvolání výslovně vzdal.