Autori:

Už se mi stalo, že kvůli špatnému internetovému připojení (bydlím na horách a pokud prší nebo je mlha, je to opravdu špatné) se mi datovku nepovedlo napoprvé odeslat a odešla až po opakovaném pokusu pár minut před půlnocí, případně obsáhlá datovka se odesílala několik minut a podle ISDS byla odeslána až v 23:59:58 (naštěstí).

Jednomu z klientů se také stalo, že rozesílal hromadná podání e-mailem a byť poslední bylo vygenerováno kolem 23. hodiny, tak jeho mailserver je doručoval na mailserver ministerstva spravedlnosti ještě kolem druhé hodiny ranní.

Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 892/14 a II. ÚS 2560/13 by pro tyto nešťastné situace, kdy se podání do půlnoci nestihne, mohla být východiskem.

Zejména z druhého rozhodnutí se podává: "Expressis verbis, včasným doručením v této rovině pak nutno rozumět situaci, kdy úkon účastníka, byť učiněný ve formě elektronického podání prostřednictvím e-mailové schránky, třebaže dojde soudu několik minut po půlnoci dne následujícího po dni, jehož uplynutím příslušná lhůta vypršela, byl ve skutečnosti učiněn před jejím uplynutím, tj. kdy e-mail byl odeslán nejpozději ve 23:59 posledního dne lhůty. Tento důraz totiž souvisí se skutečností, že soud se s takovým procesním úkonem beztak zpravidla neseznamuje dříve než na začátku své pracovní (úřední) doby, a proto distinkce, zda k doručení příslušného podání (vlastně jeho dodání do dispozice soudu) došlo těsně před půlnocí posledního dne lhůty, anebo pár hodin nebo dokonce jen několik minut po půlnoci následujícího dne, nemá žádné faktické materiální důsledky. Ostatně, jak dal Ústavní soud najevo ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 335/12 ze dne 15. 8. 2013, "rozumně nelze předpokládat, že by se v noci běžně do datové schránky soudu přihlašovala osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu". Stejně tak tedy nelze rozumně předpokládat, že by se právě v noci dne následujícího po uplynutí lhůty běžně do informačního systému (klienta, resp. aplikace) e-mailových schránek soudu přihlašoval pracovník soudu za účelem dalšího nakládání se spisem či snad soudce nebo jeho asistent za účelem provedení dalšího úkonu ve věci. Stěžovatelovo podání bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno necelých 27 minut po půlnoci dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené k odstranění vad kasační stížnosti, a je tedy zřejmé, že kasační soud měl toto podání k dispozici již na začátku pracovního dne 4. 6. 2013. Jak plyne z příslušného výstupu z ISNSS (č. l. 43 spisu Nejvyššího správního soudu), ke stažení e-mailové zprávy a jejích příloh došlo beztak až v 8:30 a k jejich zpracování v tomto systému až v 9:50. Ústavní soud rovněž obrací pozornost na okolnost, že z téhož výstupu současně plynou dva navzájem protichůdné údaje, a sice že podání je bez elektronického podpisu (viz "Poznámka ke zprávě"), avšak na druhé straně se zde podává, že "[e]lektronický podpis je v pořádku" (srov. kolonku "Signature" v okně výsledku testů), o čemž kasační soud nepochybuje ani ve svém vyjádření k ústavní stížnosti (implicite to plyne ze čtvrtého odstavce na str. 3)."

ÚS (Pl. ÚS-st. 53/21 ze dne 7. 9. 2021) se přiklonil k názoru, že email musí být doručen minimálně na emailový server ministerstva. A že soudy musí samy zkoumat, zda na tento emailový server doručen byl.

Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím