lexforum.sk



Načítám ...

 

Posledné komentáre:

Načítám ...

Autori:

Milan Kvasnica (162)
Juraj Gyarfas (117)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (44)
Tomáš Klinka (26)
Kristián Csach (26)
Martin Maliar (25)
Milan Hlušák (23)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (12)
Tomáš Čentík (9)
Zuzana Hecko (9)
Martin Friedrich (9)
Ondrej Halama (7)
Ľuboslav Sisák (7)
Michal Novotný (7)
Michal Krajčírovič (7)
Xénia Petrovičová (6)
Adam Zlámal (6)
Peter Kotvan (6)
Lexforum (5)
Robert Goral (5)
Petr Kolman (4)
Radovan Pala (4)
Maroš Hačko (4)
Natália Ľalíková (4)
Pavol Szabo (4)
Ján Lazur (4)
Ivan Bojna (4)
Josef Kotásek (4)
Monika Dubská (4)
Peter Pethő (3)
Ladislav Hrabčák (3)
Josef Šilhán (3)
Pavol Kolesár (3)
Adam Valček (3)
Marián Porvažník (3)
Jakub Jošt (3)
Denisa Dulaková (3)
Anton Dulak (2)
Ladislav Pollák (2)
Dávid Tluščák (2)
Michal Hamar (2)
Marek Maslák (2)
Martin Serfozo (2)
Richard Macko (2)
Roman Kopil (2)
Peter Zeleňák (2)
Zsolt Varga (2)
Peter Varga (2)
Adam Glasnák (2)
Ludmila Kucharova (2)
Lukáš Peško (2)
Jozef Kleberc (2)
Juraj Straňák (2)
Gabriel Volšík (2)
Martin Gedra (2)
Juraj Schmidt (2)
Andrej Kostroš (2)
Maroš Macko (2)
Jiří Remeš (2)
Bob Matuška (2)
Tomáš Plško (2)
Tomáš Ľalík (1)
Juraj Lukáč (1)
Martin Galgoczy (1)
Martin Šrámek (1)
lukas.kvokacka (1)
Vladimir Trojak (1)
Radoslav Pálka (1)
Tomas Pavelka (1)
Martin Svoboda (1)
Emil Vaňko (1)
Martin Hudec (1)
Peter Janík (1)
Miriam Potočná (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Lucia Berdisová (1)
Dušan Marják (1)
Tomas Kovac (1)
Ivan Kormaník (1)
Matej Kurian (1)
Pavol Chrenko (1)
Pavol Mlej (1)
Marcel Ružarovský (1)
Zuzana Adamova (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Adam Pauček (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Zuzana Klincová (1)
Tomáš Pavlo (1)
Tomáš Demo (1)
Peter K (1)
Petr Steiner (1)
Katarína Dudíková (1)
Dávid Kozák (1)
Martin Poloha (1)
Michal Ďubek (1)
Pavel Lacko (1)
Matej Gera (1)
Robert Šorl (1)
Patrik Patáč (1)
Natalia Janikova (1)
Zuzana Bukvisova (1)
Jakub Mandelík (1)
Jana Mitterpachova (1)
Vladislav Pečík (1)
Tomáš Korman (1)
Marcel Jurko (1)
I. Stiglitz (1)
Zuzana Kohútová (1)
David Halenák (1)
Tibor Menyhért (1)
jaroslav čollák (1)
Viliam Vaňko (1)
Bohumil Havel (1)
Bystrik Bugan (1)
Jaroslav Nižňanský (1)
Ondrej Jurišta (1)
Petr Kavan (1)
Ivan Priadka (1)
lukasmozola (1)
Roman Prochazka (1)
Eduard Pekarovič (1)
Gabriel Závodský (1)
Ruslan Peter Gadaevič (1)
Nora Šajbidor (1)
Igor Krist (1)
Michaela Stessl (1)
Petr Novotný (1)
Peter Kubina (1)
Patrik Pupík (1)
peter straka (1)
David Horváth (1)
Martin Bránik (1)
Róbert Černák (1)
Andrej Majerník (1)
Lucia Palková (1)
Mikuláš Lévai (1)
Vincent Lechman (1)
Martin Estočák (1)
Dušan Rostáš (1)
Matej Košalko (1)
Paula Demianova (1)
Peter Marcin (1)
Robert Vrablica (1)
Ivan Michalov (1)
Michal Jediný (1)
Ján Pirč (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napísať nový článok


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.sk



Načítám ...

Pomôcky pre advokátov:

salvia
Judikatúra
Predpisy
Registre
Výpočty

Nové predpisy:

Načítám ...

Zásadní změna pro pojišťovny v SR s ČR při odškodňovaní nemajetkové újmy pozůstalých obětí z dopravních nehod

Katarína Dudíková, 19. 03. 2014 v 21:12

V souvislosti s probíhajícím soudním konáním na Slovensku byla Evropskému soudnímu dvoru (ESD) v Luxembursku předložena prejudiciální otázka, týkající se výkladu ustanovení zákona o povinném smluvním pojištění. Šlo o to, zda v případě usmrcení osoby při dopravní nehodě je pojišťovna povinna nahrazovat i nemajetkovou újmu pozůstalým oběti z povinného smluvního pojištění viníka nehody.

Došlo k tomu poté, kdy slovenská pojišťovna odmítla poskytnout předmětné plnění pozůstalým oběti proto, že „pojistná smlouva o PSP se podle ní nevztahuje na náhradu újmy podle § 13 Občanského zákoníku, neboť právo na náhradu takové újmy není kryto pojištěním podle slovenského zákona o PSP“.

I navzdory skutečnosti, že ztrátu svého bližního, jakožto člena rodiny, nikdy nenahradí peníze, náhrada snížení lidské důstojnosti člověka do také míry by měla být jednoznačně zaručena vnitrostátní legislativou. Hlavně pokud tento prostor vytváří slovenská zákonná úprava odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Uvedená myšlenka byla už dávno převedena do Směrnic Rady o aproximaci právních předpisů členských států, týkajících se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovými vozidly a kontroly plnění povinnosti pojištění této odpovědnosti č. 72/166/EHS z 24. dubna 1972 (její další změny 84/5/EHS z 30.12.1983, 2005/14/ES z 11.5.2005 a 90/232/EHS z 14. 5. 1990), která byla pochopitelně stále vylepšovaná a co nejvíce přizpůsobovaná k posílení ochrany obětí dopravních nehod. Ve smyslu výkladu jednotlivých ustanovení směrnic, a hlavně s poukazem na jejich účel, je stanovena záruka ochrany pro jakoukoliv osobu oprávněnou k odškodnění následků nehody způsobené motorovými vozidly, ať už jde o škodu či nemajetkovou újmu, jestliže zásah do osobní integrity člověka může představovat nejen fyzické, ale i psychické trauma.

Proč tedy slovenské pojišťovny nechtějí platit a proč soudy nevědí, zda jsou oprávněny přiznat pozůstalým obětí takovouto nemajetkovou újmu v penězích?

Co se týče Slovenska, chybičkou krásy může být neuspokojivá a sporná všeobecná úprava v slovenském Občanském zákoníku, který pojem nemajetková újma nedefinuje, ale ani blíže nespecifikuje možné případy jejího uplatnění. Ministerstvo spravedlnosti však hovoří o přípravách velké novely Občanského zákoníku, kromě jiného i v tomto směru. Dokončena má být do závěru roku 2014.

Aktuální úprava slovenského Občanského zákoníku, pokud jde o nemajetkové újmy:

Podle § 13 slovenského Občanského zákoníku „fyzická osoba má právo zejména dožadovat se, aby se upustilo od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby se odstranily následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nezdálo postačující zadostiučinění podle odstavce 1 hlavně proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích“.

Dosavadní úprava českého Občanského zákonníku umožnila vyplatit pozůstalých částkou 240.000 Kč, ale od 01.01.2014 nastala změna :

Podle § 2958 českého Občanského zákoníku „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“. Podle § 2959 českého Občanského zákoníku „při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“.

ESD o prejudiciální otázce rozhodl dne 24. října 2013 tak, byl vydán rozsudek C-22/12 ve znění, že jednotlivá ustanovení směrnice se mají vykládat v tom smyslu, že povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla má pokrývat i náhradu nemajetkové újmy způsobené blízkým osobám obětí usmrcených při dopravní nehodě, pokud její náhradu na základě odpovědnosti pojištěného za škodu upravuje vnitrostátní právo uplatnitelné ve sporu ve věci samé. A protože odpovědnost pojištěného, která podle vnitrostátního soudu v tomto případě vyplývá z § 2959 Občanského zákoníku, vznikla na základě dopravní nehody a měla občanskoprávní povahu, nic nenasvědčuje, že se na tuto odpovědnost nevztahuje vnitrostátní hmotné právo odpovědnosti za škodu, na které odkazují uvedené směrnice.

Tento judikát uvedl na pravou míru výklad ustanovení zákona o povinném smluvním pojištění a poskytl konečně prostor pro uplatňování takových nároků v podobě nemajetkové újmy, o nichž mělo být už dávno rozhodováno nejen u nás, ale i v ostatních členských státech a vydavané rozsudky ako například v Německu vyčíslili před několika lety hodnotu života až na 1,2 milionu eur.

A pokud jde o závaznost rozsudku Evropského soudního dvora pro SR a ČR? Ten je závazný ode dne vyhlášení nejen pro soud, který podal prejudiciální otázku, ale i pro soudy, které budou rozhodovat ve stejné věci o opravných prostředcích. Je logické, že pro další takovéto případy rozsudek zavazuje všechny soudy členských států „pro futuro“.

V konečném důsledku, v případě nároku na nemajetkovou újmu pozůstalých oběti dopravní nehody, ji bude možno uplatňovat soudní cestou i navzdory dosavadní slovenské a české úpravě v občanském zákoníku. Její výšku však může schválit pouze soud. Pojišťovna bude povinna uhradit nemajetkovou újmu v penězích ve výši uvedené v rozsudku soudu, a to z povinného smluvního pojištění viníka nehody. Uvidíme tedy, zda se judikatura slovenských a českých soudů v tomto směru změní, a bude se konečně přihlížet k pozůstalým, kteří ztratili svého blízkého příbuzného, což způsobuje neodstranitelný a trvalý zásah do jejich práva na rodinný život, a nebo raději pojišťovny zvýší pojistné!


Názory k článku Zásadní změna pro pojišťovny v SR s ČR při odškodňovaní nemajetkové újmy pozůstalých obětí z dopravních nehod:


  Milan Kvasnica, 23. 03. 2014 v 20:45 - ÚS tento názor nesdílí

Viz zde:
http://www.slv.cz/II.US1226/13

  Michal Novotný, 24. 03. 2014 v 10:49 - No

že "nesdílí" je asi príliš tvrdé. Prosto nepovažuje opačný výklad za ústavne neakceptovateľný.

Ale ani ja nesdílím nadšenie a oduševnenie autorky. Nemajetková ujma v peniazoch je asi jeden z najkontroverznejších a problematických inštitútov práve pre to, že sa v peniazoch chce oceňovať niečo, čo nemá žiadnu peňažnú hodnotu.

Nota bene, ak v slovenskom Občianskom zákonníku ťažko nájdeme logiku, prečo sa ujma na zdraví (čo je tiež súčasť osobnosti - § 11 OZ) považuje za škodu a odškodňuje sa v jej režime so všetkými obmedzeniami (zavinenie, spoluzavinenie, prevenčná povinnosť, premlčanie, moderácia), kým ujma na iných častiach osobnosti sa (peňažne) odškodňuje na objektívnom princípe a ostatné sa tam musia pracne domýšľať (premlčanie, prevenčná povinnosť) a ako s tým ide dohromady § 16 OZ o zodpovednosti ešte aj za škodu a § 442 OZ o náhrade nemajetkovej ujmy...

Dôsledkom ťažkej oceniteľnosti je, že väčšina ľudí sa vydá "jít a hledat Eldorádo, zbavené vší víry člověčí", ako spieval Walda. A kde je eldorádo, sú aj všelijakí Pizzarovia a Cortésovia, že jo.

A späť k tomu ÚS - nemyslím, že by Ústava, Listina alebo Dohovor/Úmluva nevyhnutne vyžadovali takéto odškodňovanie, ak existuje efektívny systém trestnej represie, je to v zásade dostatočné. Preto s ÚS aj súhlasím.

  Martin Husovec, 24. 03. 2014 v 22:43 - Michal

Keď už spomínaš odvodzovanie prevenčnej povinnosti pri nemajetkovej. Ja sa nemôžem stotožniť s implicitným názorom NS (NSSR, sp. zn. 4 Cdo 168/2009, http://www.supcourt.gov.sk/data/att/2191_subor.pdf), že je možné založiť cez § 415, § 420 len vznik zodpovednosti za škodu, bez toho, aby osoba bola aspoň potenciálne vystavená aj zodpovednosti za náhradu nemajetkovej ujmy. Ustanovenie § 415 totiž IMHO zakladá protiprávnosť (porušenie práv) nie len na účely zodpovednosti za škodu, ale jej reflektovanie v § 11 a nasl. ObčZSR má samozrejme dopad aj na potenciálny vznik náhrady nemajetkovej ujmy. Neviem si predstaviť, že NS by fakt chcel povedať, že ak na mňa spadne zjavne chorý strom pri jazde okolo cuzdieho pozemku, tak že takéto porušenie prevenčnej povinnosti sa bude sankcionovať len škodou, ale nie nemajetkou. Prvá totiž predpokladá protiprávnosť konania, ktorá má predsa rovnaký pôvod v § 11 a nasl., a nie § 415, ktoré projektuje tieto určenie takejto protiprávnosti len na statky "na zdraví, na majetku, na prírode a životnom prostredí". Preto neviem ako by vôbec bolo možné zastávať názor, že sa zodpovedá za škodu, no nedošlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti, a preto sa neposkytne nemajetková.

  Michal Novotný, 26. 03. 2014 v 16:51 - Ach jaj...

No tom si zas mal čo prečítať... (myslím ten 4 Cdo 168/2009).

Tak sme sa dozvedeli:
- NS zotrváva na názore, že spoločné a nerozdielne plnenie zakladá nerozlučné spoločenstvo, hoci odjakživa a donedávna judikatúra a teória unisono tvrdili opak,
- dovolací súd síce nevie preskúmať, či je odvolací rozsudok správny, ale predsa ho preskúma (a ako, keď nevie? to asi tiež nevie),
- povinnosť podľa § 13/2 OZ neprechádza na nikoho iného (ani právneho nástupcu? prečo, keď § 579 OZ hovorí o zániku len vtedy, keď má plnenie "osobne" vykonať dlžník? akože ospravedlniť sa, odčiniť následky alebo zaplatiť nemajetkovú ujmu musí vykonať OSOBNE dlžník? a v čom je potom rozdiel od náhrady škody? aha, v povahe nároku, že mi to nenapadlo hneď),
- poistenie zodpovednosti za škodu znamená prechod nároku na iného (nie je náhodou primárnou povinnosťou poisťovne plniť ZA škodcu to, čo má z titulu náhrady plniť sám? § 534 OZ? jaj, to je už asi veľa paragrafov...),
- medzi peňažným kompenzovaním bolesti (bolestným, !) ako pocitu fyzickej a psychickej nepohody v dôsledku poškodenia zdravia a peňažným kompenzovaním traumy zo straty príbuzného ako psychickej a možno aj fyzickej nepohody nie je "ani obsahová a ani pojmová blízkosť. Úplne rozdielna je ich podstata ako aj účel, ktorému tieto dva inštitúty majú slúžiť. Rovnako je odlišný aj gramatický význam týchto použitých slovných spojení. Blízkosti týchto pojmov nenasvedčuje ani ich systematické zaradenie" (toto posledné je najväčší gól - a je nejaký súvis medzi zodpovednosťou za škody a náhradou škody, lebo rozdiel medzi nimi je 400 paragrafov, kým náhradu škody od § 13 delí len asi 170),
- právo na náhradu škody (na zdraví, napr. bolestné) je tak neuveriteľne relatívnym a majetkovým právom majetkovej povahy, až judikatúra nepripúšťa jeho dedenie (R 31/1973) rovnako ako pri nárokoch z ochrany osobnosti.

Jediné, čo ma teší, že sa prakticky nevenovali výkladu ust. § 415 OZ, lebo vždy hovorili o § 415 A NASL. OZ, čiže bola to len taká ozdoba.

Ja mám trochu problém s všeobecnou prevenčnou povinnosťou najmä preto, lebo v závislosti od výkladu buď chráni len absolútne práva, čím je ale zbytočná, lebo zákaz spôsobovať škodu je výslovne obsiahnutý v iných ustanoveniach ( § 11, 16, 126 OZ), alebo chráni všetky pozície, čím je neuveriteľne nebezpečený (podľa mňa nikto nie je povinný sa správať tak, aby druhému nevznikali majetkové úbytky alebo uchádzal zisk - veď to je podstata podnikania). Čiže ani v prípade ochrany osobnosti by som tam § 415 výslovne nepotreboval, podľa mňa zákaz zásahu do ochrany osobnosti vyplýva z § 13 a 16.

Inak, ja som pod prevenčnou povinnosťou myslel skôr konkrétnu prevenciu á la § 417 a podobné ustanovenia - inak povedané, keď som celebrita na natrieskanej pláži a vidím, že mi plavky držia na poslednej gumičke, tak si ju utiahnem, inak sa nemôžem čudovať, že si ma niekto natočí (toto je vyslovene len názorný príklad, nerozoberajme ho :-)

  Milan Kvasnica, 08. 12. 2017 v 00:58 - pozdě, ale přece

NSČR: interpretujte vnitrostátní právo v souladu s unijním právem
31 Cdo 1704/2016

  Juraj Gyarfas, 31. 12. 2019 v 13:33 - ÚS SR k náhrade nemajetkovej ujmy z PZP

"Ak sťažovateľka nepredpokladala taký výklad ustanovení zákona o povinnom
zmluvnom poistení zodpovednosti, ktorý umožňuje zaviazať ju na náhradu
nemajetkovej ujmy, nemôže to znamenať, že jej povinnosť platiť, bude
predstavovať neoprávnený zásah do práva vlastniť majetok v zmysle čl. 20 ods.
1 Ústavy a čl. 11 ods. 1 Listiny. Ústavný súd nevidí ani žiaden súvis medzi
napadnutými rozhodnutiami a právom sťažovateľky podnikať v zmysle čl. 35
ods. 1 Ústavy a čl. 26 ods. 1 Listiny, ktoré podľa judikatúry zahŕňa právo
výkonu hospodárskej činnosti podľa svojho uváženia. Sťažovateľke sa týmito
rozhodnutiami nebráni podnikať v ňou zvolenom odvetví poistenia ani sa nimi
nebráni prispôsobiť svoje podnikanie novým podmienkam, ktoré podľa
sťažovateľky vznikli prijatím uvedeného výkladu § 4 ods. 2 písm. a) zákona o
povinnom zmluvnom poistení zodpovednosti.
"

ÚS SR, III. ÚS 83/2019

Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím