Ústavní soud se v řízení vedeném pod sp. zn.: IV. ÚS 457/10 zabýval zejména zneužíváním zajišťovacích blankosměnek vůči spotřebitelům.

V dané věci byla řešena otázka kauzálních námitek výstavce po převodu směnky indosamentem, když soud uvedl, že přes přísnou formálnost směnečného práva nelze přihlížet vzniku takové "právní" praxe, v jejímž důsledku dochází k využití, resp. zneužití směnečných institutů v neprospěch jedné ze smluvních stran.

Samotná formálnost směnečného práva přitom nemůže být zjevně argumentační základnou, z níž by obecné soudy při posuzování takových případů vycházely. Důvodem je zde především ta skutečnost, že je to právě směnečné právo, jehož základní principy či instituty jsou zneužívány. Bez existence legislativních mechanismů, umožňujících zabránit těmto postupům, je na obecných soudech, aby ve své činnosti hledaly taková východiska, jež zneužívání práv zabrání (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2013 sp. zn. 9 Cmo 122/2013).

Pokud jde o otázku včasnosti námitek, Ústavní soud poukázal v souladu se svým plenárním nálezem Pl. ÚS 16/12 a na něj navazujícím nálezem IV. ÚS 376/11, že za ústavně konformní považuje takový postup, kdy jsou v řízení před obecnými soudy posuzovány jako včasné všechny námitky, které jsou uplatněny v řízení před soudem prvního stupně do skončení prvního jednání ve věci ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř.

Vďaka za informáciu.

Takže ani ÚS ČR nevie, ako vec rozumne vyriešiť a nedáva konkrétne riešenie problému. Ale je zvláštne, ako sa s vecou vysporiadal ("...zneužíváním institutů směnečného práva dochází k ohrožení, ne-li dokonce podlomení jejich právní jistoty a nepřiměřenému zvýhodnění jedné ze smluvních stran"). Je teraz zneužitie práva porušením základného práva?

Navyše, trochu mätúco pôsobí prepojenie "jednoduchého" porušenia práva (zákaz zmeniek v § 18 ZoSÚ), zneužitia práva (asi indosácie a základných vlastností zmenky?) a na druhej strane povoleného konania (čo je vlastne v tomto prípade povolené: zabezpečiť vzťah zmenkou? vystaviť blankozmenku? indosovať zmenku?). Kde je lex generalis a lex specialis, o ktorých ÚS píše (je to § 18 ods. 1 ZoSÚ a § 17 ZŠZ - kde sa tieto prekrývajú? IMHO upravujú rozdielne situácie)? Asi ani ÚS to nebolo jasné, preto je bod 19 konkrétny a bod 20 všeobecný a veľmi sa neprelínajú. Intuitívne je ale pochopiteľné, čo tým autor chcel povedať...

Aplaudujem za jasný primát ústavnokonformnej aplikácie pred : "Sukus problému tak není ze strany čtvrtého senátu Ústavního soudu spatřován v samotném ustanovení § 17 ZSŠ, ale v právní praxi, jež jeho aplikaci provází." ÚS ale mal jasnejšie uviesť, čo je ten ústavnokonformný výklad § 17 ZSŠ. Tak by som ako sudca múdrejší nebol. Išiel by som si síce kúpiť Kotáska (inak fajn kniha, odporúčam), ale bez toho by som rozhodnúť asi nevedel.

K podstate veci si myslím, že nemecké riešenie, podľa ktorého sa indosament v týchto prípadoch považuje iba za formálny a aj nadobúdateľ je pod jednou dekou s pôvodným majiteľom zmenky (teda tvárime sa, že zmenka nie je v obehu, resp. že obaja sú jeden a ten istý subjekt), čím sa pripustia kauzálne námietky spotrebiteľa aj voči nadobúdateľovi, resp. ďalším osobám, ak je zmenka v obehu, je asi najrozumnejším riešením. Čo s ex offo je už trochu komplikovanejšie...

mi ten nález pripomína starý vtip o 5 fázach budovania komunizmu, podstatné sú tie posledné dve: potrestanie nevinných, odmena nezúčastneným.

Je to celé absurdné: Asoba A poruší povinnosť, zákon hovorí, že osobe B je to na škodu, len ak čosi, ale český ÚS povie: nie, bude za to zodpovedať B. Takéto názory sa fakt najlepšie nachádzajú v Paulovi a neidentifikovanej nemeckej a rakúskej úprave, než v nejakom konkrétnom ustanovení zákona. A najlepšie je, že ani nevieme, v čom vlastne ten úbohý Hlavný súd v Prahe bol "príliš formalistický".

Lebo aspoň ja som riešenie kľúčovej otázky (či teda FAST FINANCE je prepojená s GORASAN COMPANY LIMITED) v náleze priliš jasne vyjadrené nenašiel, odhliadnuc teda ešte od otázky, kto má toto prepojenie dokázať a ako.

Ale vidím veľký potenciál tohto nálezu u nás...

Názor je již staršího data, ale nenašel jsem, kde jsem to dříve publikoval a zde je to pěkně odůvodněno:
http://www.slv.cz/34ICm799/2014

http://kraken.slv.cz/29 Cdo562/2014

Nejvyšší soud uzavírá, že ujednání účastníků (směnečná smlouva) o zajištění pohledávek ze spotřebitelské smlouvy směnkou není neplatné pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 obč. zák. jen proto, že zajišťovací směnka byla vystavena ve formě na řad.