Příspěvky na tomto fóru se v poslední době týkají ochrany spotřebitele jako slabší strany v závazkovém vztahu. Nyní bych chtěl upozornit na zásadní změnu, kterou přináší NOZ a to ve prospěch věřitele.

Dle současné právní úpravy nelze výši úroků z prodlení smluvit vůbec ( občanskoprávní vztahy: http://www.lexforum.cz/142 ) a nebo v souladu s ustanovením § 369a obz, který mimo jiné stanoví, že: "dohoda o výši úroku odchylná od výše stanovené předpisy práva občanského, která je i s ohledem na konkrétní okolnosti případu, praxi zavedenou mezi stranami a na obchodní zvyklosti zřejmě zneužívající ve vztahu k věřiteli, je neplatná". Viz: http://www.slv.cz/1991/513/369a

Nový občanský zákoník oproti tomu poskytuje smluvní svobodu při stanovení výše úroků z prodlení v § 1970: "Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená." viz: http://www.slv.cz/2012/89/1970

NOZ také počítá s tím, že by se smluvní strany mohly dovolat neúčinnosti ujednání o výši úroků z prodlení. Toto právo je upraveno jednak v ustanovení § 1964: "Smluvní strana má právo dovolat se neúčinnosti ... ujednání odchylujícího se od zákonné výše úroku z prodlení, pokud jsou taková ujednání vůči věřiteli hrubě nespravedlivá." viz: http://www.slv.cz/2012/89/1964

Dále je toto právo upraveno v ustanovení § 1972: "Věřitel má právo dovolat se neúčinnosti ujednání o úroku z prodlení, které se odchyluje od zákona tak, že se zřetelem ke všem okolnostem a podmínkám případu zhoršuje jeho postavení, aniž je pro takovou odchylku spravedlivý důvod. Prohlásí-li soud ujednání za neúčinné, použijí se namísto něho ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak." viz: http://www.slv.cz/2012/89/1972

Smysl takovéto právní úpravy ponechávám k diskuzi.

Problém je v transpozícii druhej smernice proti omeškaným platbám, ktorá je silno ochranárska (2011/7/EÚ, http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:048:0001:0010:sk:PDF) a vychádza z toho, že extrémne nízke úroky z omeškania sú vlastne len naťahovaním splatnosti. Preto je tam všade "veriteľom", vychádza sa z pohľadu - slabý veriteľ, silný dlžník.

Ide teda o sofistikovaný (?) spôsob, ako rozlíšiť slabšiu a silnejšiu stranu, navyše vynútený touto smernicou - obchodnoprávnou nočnou morou. Zásadný koncept (predstavu, že teraz bude rozhodujúci iba pohľad veriteľa, nie dlžníka) by som v tom teda nehľadal.

Slabšia strana (najmä spotrebiteľ) má tak či tak k dispozícii:
- korekciu v rámci adhéznej ochrany ( § 1800 ods. 2 NOZ: "Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje- li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.")

- generálnu klauzulu nekalých podmienok ( § 1813 NOZ)

- uvidíme, čo sa stane s § 1812 ods. 2 NOZ: "K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. ..." Naše súdy by, predpokladám, v zmysle tohto ustanovenia urobili z § 1970 (a nariadenia vlády) kogentné určenie výšky úrokov z omeškania.

Každopádne, najmä v rámci § 1970 bude rozhodujúce, ako bude formulované nariadenie vlády, ono môže skrývať aj spotrebiteľsko-ochranný predpis.