Lexforum.sk - Petr Kolman: Inspirují se poslanci od advokátů?

Červnové zamyšlení - Kdo parkoval aneb inspirují se poslanci od advokátů?

Petr Kolman, právní publicista

Ačkoliv pozornost většiny čtenářů je nyní asi upřena do Polska a na Ukrajinu, tedy na EURO 2012, dovolím se stručně zamyslet nad problematikou jinou.

Parkování to je dlouhodobý problém, zejména ve větších městech.

Většina lidí parkuje nejradši zadarmo. Bezplatných parkovacích míst asi nebude nikdy dostatek. Většina řidičů nerada platí pokuty. Jedním z častých „uhybných manévrů“ dlouho byla výmluva na osobu blízkou. Mám podezření, že se snad učila i v rámci úvodních lekcí v autoškolách. Uvádí se, že např. v roce 2010 téměř 60 procent správních deliktů na úseku dopravy , zůstalo nepotrestáno kvůli výmluvám na osobu blízkou.

Takže došlo ke změně. Naši zákonodárci schválili novelizaci příslušného zákona , tudíž se od počátku roku 2013 ( novela měla původně platit od ledna 2012 , kvůli přijetí evropské směrnice o řidičských průkazech se však účinnost odložila až na citovaný leden roku 2013) již nemůže řidič/ka při spáchání přestupku snadno vymlouvat na osobu blízkou, jak tomu bylo dříve.

Nicméně Češi, Moraváci a Slezané jsou filutové, a již přišli na nové finty.

Za přestupky bude nově odpovídat, nebude-li doloženo jinak, provozovatel vozidla. Na což se leckteří šoféři připravují tím, že za provozovatele bude prohlášena např. osmdesátiletá tetička či tříletý capart.

Nicméně s jedním z nejdokonalejších manévrů přišli již nyní někteří čeští advokáti (resp. též advokátky - dodržujme genderovou korektnost), kteří nepotřebují zatěžovat policii ani s osobou blízkou. Advokáti před orgány policie, v případě zjištění přestupku při řízení nebo parkování vozidla v majetku advokáta, používají obranu spočívající v tom, že policistům důrazně tvrdí, že vozidlo řídil jejich klient, vůči němuž mají povinnost mlčenlivosti! Toto jednání se stalo natolik rozšířené, že se jím dokonce zabývalo i představenstvo České advokátní komory. Citované jednání pokládám za nesprávné, jdoucí proti smyslu povinnosti mlčenlivosti advokátů.

Závěrečná nadsázka: Ještě štěstí, že se naši poslanci nepoučili od advokátů a nezačali sdělovat policistům, že parkoval či rychlost překročil jejich volič, a jejich ústavní povinností je chránit jeho zájmy a k tomu jsou (ač neradi) nuceni použít institut mlčenlivosti. Na druhou stranu, kdyby zmíněný „advokátský trik“ přijali poslanci do svého repertoáru, tak by si mohli snad konečně i zrušit (resp. významněji omezit) nepotřebnou imunitu, jak nám již skoro dvacet let slibují…

Dr. Čáp sděluje, že na výjezdním zasedání kárné komise k problematice obhajoby advokáta, že advokátův automobil on neřídil, ale řídil ho jeho klient, jehož nemůže jmenovat z důvodu povinnosti mlčenlivosti, po diskuzi převládl názor, že povinnost mlčenlivosti je v zákoně stanovena jako ochrana klienta, a nikoliv privilegium advokáta. I kdyby to např. v trestním řízení bylo akceptováno jako možná obhajoba advokáta, může to být v kárném řízení posouzeno jako jednání, které poškozuje dobré jméno advokacie. Takovým postupem by totiž advokát dával přednost svým osobním zájmům před zájmy klienta. Navíc by porušoval povinnost mlčenlivosti uvedením skutečnosti, že řídil klient, jehož totožnost by pak policie mohla zjistit jinými prostředky.