Obecně a zjednodušeně např. úrokovou sazbu ve výši 15% může jeden soudce považovat za příliš vysokou, a tedy bude pokládat prorogační soud za nepříslušný. Jiný soudce může takovou sazbu považovat za "přiměřenou", a tudiž uznat prorogovanou místní príslušnost podle smlouvy. Co s právní jistotou.

V souvislosti s tímto judikatem mě také napadá, jestli by nebylo vhodnější určovat platnost prorogační doložky podle jiných kritérii (např. dle toho jak vysoké náklady řízení si věřitel nárokuje). Předpokládám, že v našich poměrech věřitel (postupník) resp. jeho právní zástupce požadují náhradu nákladů řízení v plné zákoně výši. Není to však jeho povinností. Běžně se požaduje prostřednictvím návrhu na EPR, i v případě pohledávek nižších než 1000 Kč, náhrada nákladů řízení téměř 8 tis a vyšší. Soud ji musí, v případě splnění podmínek, uznat vždy. Soudní řízení se dle mého více spojuje právě s náklady řízení než s faktickými právy a povinnostmi v rámci úvěrového vztahu samotného. I když bych chtěl v blízké budoucnu působit advokacii (po získání titulu), výše požadovaných náklady řízení mi přijde přemrštěná a nelidská. AK se obohacují na chudích. Je toto právní stát, který chceme? Mohl by soud v budoucnu zámitnout prorogaci na základě posouzení výše pohledávky, výše požadované náhrady náklady řízení, množstva podaných žalob rozhodnou o nepříslušnosti?

IV. ÚS 646/11

Jestliže jsou ve spotřebitelských smlouvách obsaženy například prorogační dohody, jimiž je sjednána místní příslušnost soudu v obvodu sídla dodavatele (v důsledku čehož jsou spotřebitelé zbaveni možnosti hájit se u soudu v místě svého bydliště), nelze než považovat takové smlouvy za protiprávní a zákonná ustanovení, jež je umožňují, za protiústavní. Mimoto také judikatura Evropského soudního dvora dovodila, že prorogační dohoda (smluvní doložka), kterou účastníci vyloučí příslušnost soudu spotřebitele ve prospěch příslušnosti soudu, který je v obvodu dodavatele, je nekalým spotřebitelským ujednáním a tedy neplatná.

http://www.slv.cz/Cpjn200/2011

Jak správně namítá dovolatel, prorogační doložka je buď platná, nebo neplatná, její platnost se nemění podle toho, kdo je v projednávané věci žalobcem a kdo žalovaným. Bylo-li zjištěno, že prorogační doložka zakládá místní příslušnost soudu, který je značně vzdálen od bydliště spotřebitele, a zároveň je velmi blízko sídla dodavatele, jde o prorogační doložku neplatnou. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani názor odvolacího soudu, že v projednávané věci, v níž žalobcem je spotřebitel, je vzdálenost smluveného soudu a obecného soudu žalované od bydliště žalobce - a dopravní dostupnost obou soudů - prakticky shodná. Ze zákona ani z judikatury nevyplývá, že by kritériem významným pro posouzení platnosti prorogační doložky byla za určitých okolností (postavení smluvních stran ve sporu) vzdálenost smluveného a obecného místně příslušného soudu.
http://www.slv.cz/32 Cdo4427/2014