Dnešní noviny a internetové diskuze jsou rozvířeny články o rozhodnutí NSS ČR 3 Ads 119/2010, který po dlouhé odmlce vydal rozhodnutí k dlouho diskutovanému problému pracovněprávního zařazení statutárních orgánů. Z formálního právního hlediska asi netřeba mnoho diskutovat, ale toto rozhodnutí má bohužel mnohem širší důsledky, než jen strohý výklad právní normy. Kolik z vás zná s.r.o., kde je jediný společník zároveň jednatelem a v podstatě kromě asistentky, popř. dalších zaměstnanců na nižší úrovni, toto s.r.o. nemá další zaměstnance a jednatel tuto společnost samozřejmě obchodně sám vede? Asi každý z vás zná několik těchto s.r.o. Stejně tak existují malé, rodinné a.s., kde je celá rodina v představenstvu. No a tito lidé nyní nebudou mít po dobu, co byli ve statutárním orgánu a zároveň měli pracovní smlouvu, uhrazeno důchodové pojištění a nedej bohu, že čerpali nemocenskou a nyní ji budou muset státu vrátit (pokud se tento nárok nepromlčel).Do budoucna to sice budou všichni napravovat, protože ve většině společností asi těžko statutár podepíše pracovní smlouvu na pozici vrátného. Ještě dobře jsou na tom jednatelé, kteří jsou důchodově pojištěni a pro případ nemoci se mohou pojistit, ale členové představenstva mohou být důchodově pojištěni pouze na dobu 10-ti let a pak se budou muset rozmyslet, jestli chtějí být dále v představenstvu a v podstatě nikdy nespnit podmínky pro odchod do důchodu, nebo zda na místo v představenstvu rezignují.
Teď je otázkou, zda NSS mohl v rámci výkladu dojít k jinému řešení sporu (jak to mnohokrát dokázal NS a ÚS). Protože dopady tohoto rozhodnutí budou velké a jsem zvědavý, kolik peněz takto budou finanční úřady, sociálka a zdravotní pojišťovny zpětně vymáhat. Klientům, kteří se na mě již s dotazy k tomu obrátili, jsem sdělil, že bude na jejich rozhodnutí, zda zaplacené odvody za tři roky nazpět budou chtít vymáhat nebo ne. Každopádně je teď ale na zákonodárcích, aby uvedenou situaci rychle vyřešili.
Tak jako tak na tom vydělají advokáti, kteří budou účtovat stovky hodin, aby vyřešili následky, které toto rozhodnutí přineslo :-)

V zásade na Slovensku platí rovnaká úprava (okrem koncentrácie správneho konania, pokiaľ viem) a nezdá sa mi, že by uvedené rozhodnutie malo spôsobiť nejaký zásadný problém. Súd iba uviedol, že ak člen štatutárneho orgánu chce požívať výhody pracovného pomeru na úseku sociálneho poistenia, musí preukázať, že takúto poistenú činnosť, vykonávanú v pracovnom pomere, nie obchodnom vzťahu, skutočne vykonával (či je to až taký rozdiel viď nižšie). Celý problém sa teda posúva do roviny preukazovania skutkového stavu.

Súd nepopiera, že je možné, aby člen štatutárneho orgánu mal aj pracovnú zmluvu, avšak táto sa nemôže vzťahovať na činnosti, ktoré patria do neprenosnej kompetencie štatutárneho orgánu.

Z tohto hľadiska je to teda rozhodnutie celkom v poriadku.

Z môjho pohľadu by bola zaujímavou otázka, nakoľko by bolo rozhodnutie iné pod vplyvom rozhodnutia Súdneho dvora o tom, že aj konateľka je zamestnankyňa pre účely antidiskriminačného práva a ochrany tehotných žien - aj keď uznávam, že tu ide o poskytnutie súkromnoprávnej, nie verejnoprávnej ochrany v systéme sociálneho poistenia.

Tiež je zaujímavou otázkou, keď Sociálna poisťovňa vo veľkom a rada prijímala poistné, ako môže (minimálne bez jeho úplného vrátenia) odmietnuť poistné plnenie? Veď na účely platieb za člena štatutárneho orgánu ako "zamestnanca" neprotestovala. Ale to by platilo asi iba v civile..

A napokon - na Slovensku sú sociálne poistení aj členovia štatutárnych orgánov, ak majú príjmy za svoju činnosť. Nevidím preto veľmi výrazný rozdiel, či bude vyplatené poistné plnenie ako zamestnancovi či ako členovi štatutárneho orgánu, ktorý je poistený.

Pozdravujem diskutujúcich. Ospravedlňujem sa, že môj prvý príspevok tu na lexfóre, bude skôr otázkou, ale hádam aj podnetom na diskusiu a polemiku.

Dovoľte mi podeliť sa s Vami s mojou nedávnou skúsenosťou s Katastrálnym úradom.

Zmluvné strany podpísali záložnú zmluvu v prospech tretej osoby vo forme notárskej zápisnice. Pre ilustráciu prípadu povedzme, že Notárska zápisnica bola príslušnej správe katastra doručená 01.12.2010. Správa katastra prerušila konanie o povolení vkladu, pre nedostatky v notárskej zápisnici. Počas prerušenia konania sa dlžník dohodol s veriteľom, že veriteľ netrvá na zriadení záložného práva a na správu katastra doručili 02.01.2011 späťvzatie návrhu na povolenie vkladu záložného práva.

Správa katastra napriek doručeného návrhu na späťvzatie, zapísal záložné právo v prospech veriteľa. Na správe katastra ma informovali, že vklad povolili 02.01.2011 o 10.00, pričom návrh na späťvzatie im bol doručený o 11.00.

Otázka znie, rozhodol kataster správne ? Správny poriadok v ustanovení § 27 ods. 3 uvádza "Lehota je zachovaná, ak sa posledný deň lehoty podanie podá na správnom orgáne." Je možné toto ustanovenie aplikovať aj na daný problém ?

Osobne si toto ustanovenie vykladám tak, že keď bolo podanie (návrh na späťvzatie) doručený v deň, keď sa rozhodlo o povolení záložného práva, správa katastra mala návrh vziať späť a záložné právo nezapísať.

ANo, souhlasím s tím, že rozhodnutí je celkem v pořádku, ale dle mě pouze z pohledu formálního. Který jednatel není zároveň ředitel? Já bych ze své praxe dokázal stěží najít dva. Tím neříkám, že nejsou, ale je to spíše výjimkou. A stát jim zde v podstatě neumožňuje, aby byli pojištěni (sociální a nemocenské). Jak mám doporučit jednateli developerské společnosti, který je zároveň jednatelem, aby si na místo jednatele našel "důvěryhodnou osobu", když tato pak může ze své funkce prodávat nemovitoý majetek? Takže uzavře smlouvu o výkonu funkce a nemocenské pojištění si sjedná komerční. Komu to pomůže? Svým zaměstnaneckým poměrem snad stát připravoval o peníze nebo tím získal neodůvodněnou výhodu?