Dovolací soud je toho názoru, že - s přihlédnutím k povaze daného výpovědního důvodu, k účelu, sledovanému novelizací právní úpravy, a v neposlední řadě i v zájmu právní jistoty v nájemních vztazích - je na místě omezit možnost uplatnění práva nájemce domáhat se neplatnosti výpovědi z důvodu neexistence daného výpovědního důvodu na zákonem stanovenou šedesátidenní lhůtu ( § 711 odst. 5 obč.zák.). Po uplynutí této lhůty (jež je svou povahou lhůtou prekluzívní - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 778/2008) pak právo nájemce namítat úspěšně v řízení o vyklizení bytu neexistenci výpovědního důvodu (neplatnost výpovědi) zaniká. I v této (byť časově omezené) lhůtě měl totiž nájemce možnost svým aktivním jednáním (podáním žaloby) zabránit důsledkům spojeným s doručením výpovědi z nájmu bytu. Pokud tak neučinil, není žádného rozumného důvodu pro to, aby důsledky jeho nečinnosti šly k tíži pronajímatele. Nelze také nevidět, že je i v zájmu nájemce - z hlediska jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní - aby soudní řízení, v němž bude namítána neexistence výpovědního důvodu, proběhlo v co možná nejkratší době po doručení výpovědi, a aby tak nebylo posouváno až do doby, kdy pro něho bude obtížnější uvedené procesní povinnosti splnit.
-----------------
Dle mého názoru, pro případ, že byla výpověď doručena jen jednomu z manželů, je možno tento důvod neplatnosti uplatnit i v řízení o vyklizení bytu.