Autori:

Když jsem před třemi lety posílal na konkrétní e-mailovou adresu odkaz na jedno rozhodnutí v Salvii, tak jsem si bláhově myslel, že bych mohl poškozené zastupovat.
Inu, nestalo se tak, druhý den bylo toto rozhodnutí čteno v nejmenované nejlepší kanceláři v ČR (dle PBJ).
Na druhou stranu je pěkné, že tato kancelář používá od té doby Salvii na všech svých pobočkách téměř každodenně.

Nejvyšší soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 30 Cdo 3577/2006, že není pochyb o tom, že žalovaná cestovní kancelář nebyla vlastním fyzickým původcem tragické havárie autobusu, v důsledku níž zahynuly blízké osoby žalobců, čímž současně mimo jiné bylo neoprávněně zasaženo do práva žalobců na rodinný život (t.j. do práva na soukromí). Skutkové závěry učiněné soudy obou stupňů vypovídají o tom, že k této politováníhodné události došlo při přepravě účastníků zájezdu pořádaného žalovanou cestovní kanceláří, který k zajištění této přepravy užil služeb přepravce.

Odpovědnost za zásah do práva na ochranu osobnosti je odpovědností objektivní bez zřetele na případné zavinění, přičemž k tomto zásahu došlo v souvislosti se službami, které byly zajišťovány žalovanou cestovní kanceláří ( § 852a násl. o.z.).

V prvé řadě je určující zvážení právního vztahu, na jehož základě žalovaná cestovní kancelář zájezd zajišťovala, resp. organizovala. Podle ustanovení § 852a odst. 1 o.z. se provozovatel cestovní kanceláře cestovní smlouvou zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd. Přitom podle § 852i odst. 1 o.z. cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu. Své odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní povinnosti se cestovní kancelář může zprostit jen tehdy, jestliže prokáže, že tuto škodu nezavinila ona ani jiní dodavatelé služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu a jestliže byla škoda způsobena zákazníkem, resp. třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost nebylo možné předpokládat nebo byla nevyhnutelná, nebo neodvratitelnou událostí, které nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Protože pak z povahy věci, z vymezení předmětu cestovní smlouvy, jímž je zájezd, mimo jiné též vyplývá, že zajišťování dopravy, ubytování, stravování, resp. dalších služeb, je často zajišťováno jinými subjekty (na základě smlouvy mezi nimi a cestovní kanceláří), je třeba vadné splnění těchto služeb přičítat cestovní kanceláři. Nelze přehlédnout, že zařazení institutu cestovní smlouvy do úpravy podávané občanským zákoníkem bylo mimo jiné odůvodněno vyhověním požadavku na implementaci normy komunitárního práva (konkrétně Směrnice Evropské unie č. 90/314/EHS z roku 1990, o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy) do českého právního řádu. Smyslem je mimo jiné prohloubení právního zajištění klientů cestovních kanceláří.

Pokud je dovozen zásah do práva na soukromí (konkrétně do práva na rodinný život) žalobců, pak je třeba uvážit okolnost, že porušení cestovní smlouvy (objektivně) spočívající ve faktickém nezajištění bezpečného návratu účastníků zájezdu je třeba přičítat cestovní kanceláři.

Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím