lexforum.sk



Načítám ...

 

Posledné komentáre:

Načítám ...

Autori:

Milan Kvasnica (155)
Juraj Gyarfas (105)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (33)
Kristián Csach (26)
Martin Maliar (25)
Tomáš Klinka (23)
Milan Hlušák (20)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (11)
Martin Friedrich (9)
Zuzana Hecko (9)
Tomáš Čentík (9)
Michal Novotný (7)
Adam Zlámal (6)
Xénia Petrovičová (6)
Lexforum (5)
Petr Kolman (4)
Ján Lazur (4)
Natália Ľalíková (4)
Robert Goral (4)
Pavol Szabo (4)
Monika Dubská (4)
Radovan Pala (4)
Josef Kotásek (4)
Maroš Hačko (3)
Peter Pethő (3)
Ladislav Hrabčák (3)
Denisa Dulaková (3)
Michal Krajčírovič (3)
Adam Valček (3)
Pavol Kolesár (3)
Jakub Jošt (3)
Ivan Bojna (3)
Josef Šilhán (3)
Bob Matuška (2)
Marián Porvažník (2)
Martin Gedra (2)
Juraj Schmidt (2)
Peter Varga (2)
Zsolt Varga (2)
Andrej Kostroš (2)
Lukáš Peško (2)
Gabriel Volšík (2)
Martin Serfozo (2)
Dávid Tluščák (2)
Ludmila Kucharova (2)
Jiří Remeš (2)
Roman Kopil (2)
Marek Maslák (2)
Michal Hamar (2)
Anton Dulak (2)
Ondrej Halama (2)
Juraj Straňák (2)
Jozef Kleberc (2)
Maroš Macko (2)
jaroslav čollák (1)
Ivan Kormaník (1)
Dušan Marják (1)
Vladimir Trojak (1)
Juraj Lukáč (1)
Ondrej Jurišta (1)
Tibor Menyhért (1)
Martin Šrámek (1)
Jana Mitterpachova (1)
Natalia Janikova (1)
Peter Janík (1)
Ladislav Pollák (1)
Pavol Mlej (1)
Dušan Rostáš (1)
Martin Estočák (1)
Zuzana Adamova (1)
Ivan Michalov (1)
Paula Demianova (1)
Vladislav Pečík (1)
Matej Kurian (1)
Emil Vaňko (1)
peter straka (1)
Peter K (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Ján Pirč (1)
Matej Gera (1)
Viliam Vaňko (1)
Robert Vrablica (1)
Peter Kubina (1)
lukas.kvokacka (1)
lukasmozola (1)
Vincent Lechman (1)
Michal Ďubek (1)
Nora Šajbidor (1)
Jaroslav Nižňanský (1)
Bohumil Havel (1)
Ivan Priadka (1)
Pavel Lacko (1)
Zuzana Kohútová (1)
Martin Svoboda (1)
Jakub Mandelík (1)
Peter Marcin (1)
Róbert Černák (1)
Marcel Jurko (1)
Petr Kavan (1)
Tomas Kovac (1)
Miriam Potočná (1)
Bystrik Bugan (1)
Tomáš Demo (1)
Martin Poloha (1)
Katarína Dudíková (1)
Zuzana Bukvisova (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Lucia Palková (1)
Tomáš Ľalík (1)
Lucia Berdisová (1)
I. Stiglitz (1)
Robert Šorl (1)
Petr Steiner (1)
Martin Galgoczy (1)
Martin Hudec (1)
Radoslav Pálka (1)
Igor Krist (1)
Nina Gaisbacherova (1)
David Halenák (1)
Roman Prochazka (1)
Matej Košalko (1)
David Horváth (1)
Gabriel Závodský (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napísať nový článok


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.sk



Načítám ...

Pomôcky pre advokátov:

salvia
Judikatúra
Predpisy
Registre
Výpočty

Nové predpisy:

Načítám ...

Nárok směnečného rukojmího vůči ostatním avalům

Milan Kvasnica, 24. 08. 2016 v 13:19

Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Cdo 2653/2015 upravil dosavadní v komentářích uváděný právní názor Vrchního soudu v Praze vyjádřený v rozhodnutí 5 Cmo 493/2007 a to tak, že sice směnečný nárok vůči ostatním avalům neexistuje, ale přesto se regresního nároku domoci lze.

Z rozhodnutí se podává:

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), a to k řešení otázky vzájemného vztahu ustanovení čl. I. § 32 odst. 3 směnečného zákona a § 511 obč. zák., dosud Nejvyšším soudem neřešené. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem, jde-li o (ne)možnost aplikace ustanovení § 511 obč. zák. na vnitřní poměry směnečných rukojmí jako osob solidárně zavázaných vůči majiteli směnky a snáší argumenty ve prospěch závěru opačného. Současně zdůrazňuje, že žalobou uplatněná pohledávka není pohledávkou ze směnky, když vydáním směnečného platebního rozkazu se nárok ze směnky přetransformoval do nároku občanskoprávního.

Starší literatura zaujala k této otázce, byť při výkladu ustanovení § 32 odst. 3 nařízení č. 111/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný směnečný řád, názor, podle něhož v případě, kdy se jedná o více avalů za jednoho a téhož avaláta, a zaplatí-li např. jeden ze 4 avalů za akceptanta, může sice směnečně žalovati akceptanta, nemůže však směnečně žalovati ostatní spoluavaly o příslušné kvoty, v daném případě čtvrtiny. Jeť poměr mezi ním a ostatními třemi avalisty poměrem čistě obecnoprávním a bude tudíž nutné řešiti jej obecnoprávně (srov. Švamberg, G. Naše jednotné směnečné právo, Praha 1941, str. 126 a Československé právo směnečné a šekové, Praha 1947, str. 118). Rovněž v díle Kizlink, K. a Spišiak, J., Zmenkové právo, Bratislava 1944 na str. 214, autoři (při výkladu ustanovení § 32 zákona č. 255/1941 Sl. z., zmenkového) uzavírají, že zaručilo-li se více osob za tentýž závazek, nenáleží tomu, kdo směnku vyplatil, práva ze směnky proti ostatním. Vůči sobě mají práva jen podle zásad všeobecného soukromého práva.

Z judikatury k výkladu ustanovení § 65 zákona č. 1/1928 Sb., zákona směnečného, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. listopadu 1941, sp. zn. Rv I 463/41, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný, pod číslem 18151/1941, podle něhož rukojmímu vyplativšímu celý směnečný dluh přísluší občanskoprávní postihový nárok na náhradu proti ostatním spolurukojmím (jinými slovy, není vyloučeno, aby na směnečné rukojemství nebylo použito předpisu občanského zákona, upravujícího vypořádání mezi spolurukojmími, kdyžtě v tomto směru nemá směnečný zákon předpisu ).

Oproti tomu Vrchní soud v Praze v již zmíněném rozsudku sp. zn. 5 Cmo 493/2007, dovodil, že dlužníci ze směnky sice jsou zavázáni rukou společnou a nerozdílnou (čl. I. § 47 odst. 1 směnečného zákona) a obecně pro solidární závazky, pro pasivní solidaritu platí podle ustanovení § 511 odst. 2 a 3 obč. zák., že zaplatí-li solidárně zavázaný dlužník, má právo na regres proti ostatním solidárně zavázaným dlužníkům do výše jejich podílů s tím, že pokud není dohodnuto nebo stanoveno jinak, platí, že tyto podíly jsou stejné, nicméně uvedené ustanovení je jen úpravou obecnou. Směnečné právo upravuje pasivní solidaritu jinak, a to především v ustanovení čl. I. § 47 odst. 3 a v ustanovení čl. I. § 32 odst. 3 směnečného zákona. Z těchto ustanovení právo rukojmího, který se zaručil za určitého dlužníka, na regres proti jinému rukojmímu, který se také zaručil za stejného dlužníka, neplyne.

Nejvyšší soud závěr formulovaný v posledně zmíněném rozsudku Vrchního soudu v Praze, se kterým se v poměrech dané věci ztotožnily i soudy nižších stupňů, nesdílí.

Jakkoli platí (viz argumentace shora), že žalobci (jako rukojmímu za výstavce směnky vlastní - společnost) v důsledku zaplacení směnky nevznikla směnečná práva vůči žalovaným (jako dalším rukojmím za téhož směnečného dlužníka), když ustanovení čl. I. § 32 odst. 3 směnečného zákona, jež postavení rukojmích v rámci směnečného regresu upravuje, taková (směnečná) práva nezakládá, nelze jen z absence právní úpravy ve směnečném zákoně dovozovat, že ve vnitřním vztahu mezi těmito rukojmími je zcela vyloučena aplikace ustanovení § 511 odst. 2 a 3 obč. zák., jde-li o jejich vzájemné vypořádání (obecně k možnosti aplikace jednotlivých ustanovení občanského zákoníku na otázky směnečným zákonem neřešené srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29 Odo 827/2004, ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009 a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 19/2007, 103/2011 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Za popsaného skutkového stavu je totiž zjevné, že akceptace právního názoru odvolacího soudu by ve svých důsledcích vedla k zjevně nepřijatelnému důsledku, totiž, že směnečný rukojmí, který sice dostál povinnosti zaplatit směnku (a stal se tak sám směnečným věřitelem viz ustanovení čl. I. § 32 odst. 3 směnečného zákona), ale jemuž reálně žádná směnečná práva vůči osobám označeným v tomto ustanovení nevznikla [popř. formálně vznikla, ale fakticky nejsou uspokojitelná], by se ocitl ve výrazně horším postavení, než směneční rukojmí (za téhož dlužníka), kteří se téže povinnosti (rozuměj povinnosti zaplatit směnku) dostatečně dlouho vyhýbali.

Naopak Nejvyšší soud považuje za žádoucí (a zásadám formulovaným Ústavním soudem např. v nálezech ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a ze dne 2. listopadu 2009, sp. zn. II. ÚS 2048/09, odpovídající) , aby (vnitřní) vztahy mezi takovými směnečnými rukojmími, jež nemají povahu vztahů směnečných, byly uspořádány způsobem, jenž odpovídá jejich rovnému postavení (posuzováno z hlediska práv a povinností ze směnečného rukojemství plynoucích), tj. způsobem určeným právě v ustanovení § 511 odst. 2 a 3 obč. zák.


Názory k článku Nárok směnečného rukojmího vůči ostatním avalům:


  Martin Maliar, 26. 08. 2016 v 08:48 - Tak toto je zaujímavé aj v mimozmenkových pomeroch

Ak je tu situácia, že určitý záväzok dlžníka je zabezpečený ručením určitej osoby a popri tom aj záložným právom inej osoby, tak ...? Stane sa teda ručiteľ pri plnení záložným veriteľom? Mám pocit, že NSČR doteraz hovoril, že sa záložné právo pri plnení ručiteľom zaniká a je na to aj nejaké R-ko.

  Peter, 09. 09. 2016 v 11:45 - Peter

IV. ÚS 475/05
IV.ÚS 475/05 ze dne 2. 2. 2006
"... zkoumané zástavní právo zaniklo podle § 151g občanského zákoníku uspokojením pohledávky původní věřitelky (banky) ve výši 2.000.000,- Kč. Pokud stěžovatelka podle ustanovení § 308 obchodního zákoníku vstoupila do práv věřitele, týká se tento přechod pouze dluhu, který stěžovatelka zapravila (759.836,- Kč). Zákon nemluví o současném přechodu práv z jiných závazkových vztahů, tedy ani ze smlouvy o zástavním právu. ..." ;


  Peter, 19. 09. 2016 v 18:33 - ad pasívna zmenková solidarita

Aplikácia § 47 ZZŠ prichádza do úvahy až pri uplatnení regresných práv voči nepriamym zmenkovým dlžníkom; teda zmenková pasívna solidarita vznikne až nezaplatením priamych zmenkových dlžníkov. Aplikácia § 47 ZZŠ na priamych zmenkových dlžníkov v čase, keď avalista (za prijímateľa) zaplatil nie je daná (resp. z ničoho nevyplýva). Nie je síce vylúčené, aby medzi avalistami (za príjímateľa) exitovala solidarita napr. na základe mimozmenkovej dohody, ale bez takejto dohody žiadna solidarita medzi avalistami neexistuje. Zmenkovoprávne vzťahy ako abstraktné bezkauzálne vzťahy sa vyčerpávajú uplatnením zmenky. Ak súd priznal nárok avalistovi voči ostatným avalistom, bez preukázania existencie mimozmenkovej dohody, rozhodol contra legem. Aplikácia § 47 ZZŠ je podľa mňa v tomto nesprávna, pretože sa nevzťahuje na predmetné vzťahy medzi avalistami (za prijímateľa).

Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím