Vrchní soud v Olomouci judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: 2 VSOL 8/2011 v otázce, zda je možné v insolvenčním řízení přezkoumat pravomocný rozhodčí nález tak, že v zásadě nikoliv.

V předmětné věci byl vydán rozhodčí nález na základě neplatné rozhodčí doložky - v úvěrových podmínkách se strany dohodly, že veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem, jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., ze Seznamu rozhodců vedeném společností pro rozhodčí řízení a.s., podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. (hlava 14 závěrečná ustanovení, § 15 úvěrových podmínek společnosti Home Credit, a.s.-Trio

Úpadce však v průběhu rozhodčího řízení nevznesl námitku neplatnosti rozhočí doložky a ani v tříměsíční lhůtě nepodal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu.

Názor soudů nižšího stupně o nicotnosti rozhodčího nálezu tak byl překonán.

viz: http://www.slv.cz/2VSPH129/2011

http://www.slv.cz/2VSOL35/2011-69

Posouzení platnosti či neplatnosti rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto podle názoru odvolacího soudu je popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nepřijatelným důvodem popření. Rovněž námitka insolvenčního správce o neplatnosti smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku je právním hodnocením a tato námitka insolvenčnímu správci podle § 199 odst. 2 IZ nepřísluší.

Česká národní úprava obecně neumožňuje soudu v řízení o výkon rozhodčího nálezu přezkoumávat pravomocný rozhodčí nález z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky ( § 39 zákona o rozhodčím řízení) a neplatnost rozhodčí smlouvy není důvodem nevykonatelnosti rozhodčího nálezu. Nelze tedy dovodit, že podle vnitrostátních procesních pravidel je i bez návrhu možno provést posouzení platnosti rozhodčí smlouvy v rámci obdobných řízení. Lze tedy shrnout, že výklad § 199 odst. 2 IZ, podle něhož toto ustanovení nedovoluje insolvenčnímu správci účinně vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy, která je součástí spotřebitelské smlouvy, není podle názoru odvolacího soudu v rozporu s principem rovnocennosti komunitárního práva.