Autori:

Ještě před koncem roku byla nejen odborná veřejnost postavena před „judikatorně vyřešený problém nového občanského zákoníku“ týkající se formy plné moci. Odhlédněme od politikaření a reakcí na jiných diskusních fórech a zkusme se na problém podívat věcně. Jde o usnesení NS ČR č. j. 29 Cdo 3919/2014 ze dne 27. listopadu 2014, v němž se řešila problematika vztahu obou nadepsaných ustanovení OZ a ZOK. Rozhodnutí je k dispozici na www.nsoud.cz. Pro věcnou korektnost dodávám, že základní teze příspěvku jsem rychlými tahy načrtl v diskusi na jinoprávnickém blogu u postu Jiřího Kindla „Nejvyšší soud k výkladu § 441 odst. 2 NOZ – o text zákona vlastně tak moc nejde…“ z 19. prosince 2014.

Jádro sporu leželo v tom, že dovolatelka /cit./ „…. má za to, že formu plné moci k založení společnosti s ručením omezeným upravuje § 6 ZOK, který má vůči § 441 odst. 2 in fine OZ povahu předpisu zvláštního. Postačí tudíž, je-li plná moc udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem, což bylo v projednávané věci dodrženo.“ Podle dovolatelky též /cit./ „…není možné dovozovat absolutní neplatnost právního jednání učiněného zmocněncem na základě plné moci udělené pouze v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.“ Nejvyšší soud k věci uvedl /cit./: „Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že § 441 odst. 2 in fine OZ klade na plnou moc požadavek zachování téže formy, jakou zákon vyžaduje pro právní jednání, k němuž je plná moc udělena. Je-li tudíž plná moc udělena k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu, měla by zásadně být i plná moc udělena ve formě notářského zápisu. To však neznamená, že nedodržení této formy bez dalšího vede k neplatnosti plné moci, či dokonce – jak dovodil odvolací soud – k neplatnosti prního jednání učiněného na jejím základě zmocněncem jménem zmocnitele. Právní jednání odporující zákonu je neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona ( § 580 odst. 1 OZ). Uvedené omezení platí i pro posouzení důsledků nedodržení formy právního jednání vyžadované zákonem ( § 582 odst. 1 OZ). Jinými slovy, není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je (z tohoto důvodu) neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona. Je-li pro právní jednání vyžadována forma notářského zápisu, je smyslem a účelem požadavku § 441 odst. 2 in fine OZ na formu plné moci zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele [ § 63 odst. 1 písm. e) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] a současně zajistit, aby plná moc byla udělena k zamýšlenému právnímu jednání (tj. aby z ní plynulo oprávnění zmocněnce učinit jménem zmocnitele požadované právní jednání) [ § 63 odst. 1 písm. f) notářského řádu].“

Nejvyšší soud vytyčil prioritní otázku k zodpovězení poukazem na zkoumání relace mezi obecným a speciálním ustanovením a v odůvodnění říká /cit./:„Jinými slovy, jak správně vystihuje dovolatelka, je nutné posoudit vztah § 441 odst. 2 in fine OZ a § 6 odst. 1 ZOK. Ustanovení § 441 odst. 2 věta druhá a třetí OZ upravuje formu plné moci obecně, bez ohledu na to, pro jaká právní jednání je udělena. Současně platí, že plná moc k založení obchodní korporace je právním jednáním týkajícím se založení obchodní korporace. Pro tato právní jednání je přitom upravena forma v § 6 odst. 1 ZOK, a to včetně sankce stíhající její nedodržení (neplatnost, k níž soud phlédne i bez návrhu). Ustanovení § 6 odst. 1 ZOK je tedy – jde-li o požadavek formy plné moci k založení společnosti s ručením omezeným – ustanovením zvláštním, které se uplatní přednostně před § 441 odst. 2 in fine OZ. Postačí tudíž, aby plná moc k přijetí zakladatelské listiny o založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem zmocnitele (zakladatele), a to bez ohledu na to, že zakladatelská listina musí být sepsána ve formě notářského zápisu o právním jednání.“S tímto odůvodněním hrubě nesouhlasím, stejně jako se zavlečením sporu až do výkladu obecných hranic neplatnosti právního jednání dle § 580 odst. 1 OZ (zde bychom měli zejména podrobit testu ochrannou funkci příslušné normy). Do věcné diskuse předkládám následující argumenty, jež jsem prozatím jinde nezachytil:

1. Patrně není pochybností o specialitě ZOK vůči OZ a patrně nikdo nebude brojit ani proti tezi, že specialita jakékoli právní normy (nejen v ZOK) má vždy své meze a svůj důvod (v § 6 odst. 1 ZOK jde nejen o založení, ale ovšechna právní jednání mající dopady na status i vnitřní poměry korporace, odtud ex lege neplatnost – ostatně v tomto směru se vyjadřuje i důvodová zpráva slovy, že jde o stanovení právní formy pro právní jednání související s životem obchodní korporace). Současně také platí, že specialita jen těžko může (pokud vůbec) prolomit obecné pravidlo pro všechna libovolná právní jednání (takové pravidlo představuje § 441 odst. 2 OZ), zvláště jde-li o zjevnou nadřazenost a nadto v jiném směru (viz dále).

2. § 6 odst. 1 ZOK říká, a to pro právní jednání týkající se vyjmenovaným způsobem korporací, že minimálním požadavkem je písemná forma s úředně ověřenými podpisy. Čili jde o jakýsi minimální standard formy právního jednání pro danou oblast (všude tam, kde se právně jedná právě ve vztahu k vyjmenovaným oblastem, musí mít takové právní jednání předepsanou minimální úroveň formy dle § 6 odst. 1 ZOK). Nic více a nic méně toto právní pravidlo neříká. (Samozřejmě odhlížím od stanovení silné formy neplatnosti pro případ nedodržení.) Tento závěr lze označit za obecně přijímaný (viz např. komentáře § 6 odst. 1 ZOK od Wolters Kluwer i C.H.Beck).

3. § 6 odst. 1 ZOK nemůže negovat obecné pravidlo OZ, které věcně říká něco zcela odlišného. § 441 odst. 2 OZ předepisuje, jakou formu musí mít zmocnění k realizaci téže formy jednání v zastoupení; § 6 odst. 1 ZOK jen stanoví minimální standard formy pro určitá právní jednání týkající se obchodních korporací. To je zásadní si uvědomit: zvláštní pravidlo § 6 odst. 1 ZOK nenormuje jiný standard právního jednání pro zastoupení, jak jej vyžaduje § 441 odst. 2 OZ. OZ v uvedeném pravidle přikazuje, aby se pro určitou formu právního jednání udělilo zmocnění (plná moc) v identické formě. Jinými slovy řečeno, jestliže ZOK stanoví minimální standard formy právního jednání, ze vzájemného vztahu s OZ plyne, že zmocnění realizovaná v souvislosti s právními jednáními v rámci speciálního požadavku musí mít stejnou formu jako tento minimální standard (tzn. vždy písemnou formu s úředně ověřenými podpisy). Přednostně se tedy neuplatní absolutní specialita § 6 odst. 1 ZOK, kterou implicitně dovozuje NS, ale jen specialita k určitému minimálnímu požadavku na formu právního jednání v zastoupení. (Tím samozřejmě není nijak dotčen ani požadavek na nejpřísnější formu právního jednání ve formě veřejné listiny, kupř. na založení jednočlenné s.r.o. a podobně.)

4. Rozhodnutí NS nerespektuje dle mého mínění meze věcné speciality § 6 odst. 1 ZOK a nad rámec výkladu zjevného smyslu slov (srov. § 2 odst. 2 OZ) tuto specialitu účelově prolamuje. Nekritickým přijetím tohoto výkladu můžeme dospět k tomu, že jakékoli pravidlo stanovící speciální meze určité minimální formy právního jednání obdobné tomu v § 6 odst. 1 ZOK bude bez dalšího zkoumání prohlášeno za lex specialis a budou ignorovány účinky obecného pravidla pro formu zmocnění obsažená v OZ. V daném případě mělo dojít k založení korporace veřejnou listinou (notářským zápisem) z titulu zmocnění, a proto k příslušnému zmocnění nemohlo dojít jinak než udělením plné moci v téže formě podle obecného pravidla. O přednostním uplatnění § 6 odst. 1 ZOK nemůže být řeči; NS zde totiž spojil dvě pravidla, která spojit nejdou – proto mám za nepříhodný také pokus NS o únik z (mylně dovozených) účinků neplatnosti směrem k § 580 odst. 1 OZ (jestliže lex specialis explicitně požaduje přihlédnout k vadě příslušného právního jednání přímo ex lege a současně stanoví následek, nelze mluvit o neplatnosti „pokud to smysl a účel zákona vyžaduje“).

Pokus o teleologickou redukci hříčkou na téma „koneckonců jde jen o totožnost“ je ze strany NS nedomyšlený nejen směrem k požadavku na zachování elementární úrovně právní jistoty, ale i vůči rozumnému výkladu zákona v intencích selského rozumu. Snaha o „pomoci“ právní praxi se posunula úplně jinam, jak o tom ostatně svědčí titulek i obsah výše zmiňovaného jinoprávnického postu.

Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím