rss
Pane řediteli - pane jednateli
Milan Kvasnica, 08. 12. 2008 v 05:46
O problematice sezení na jedné židli ve dvou funkcích současně jsem se poprvé setkal na fakultě v hodině věnované směnečnému právu při řešení příkladu:
Q: Směnka, výstavce je Gurkol, s.r.o., jménem společnosti jednají dva jednatelé: Luboš a Alena - musí jednat společně. Směnečný formulář byl vyplněn tak, že byla nadepsána obchodní firma i jména obou jednatelů. Podepsal se však jen jeden (důvěřivá Alenka), podpis Luboše chybí.
Řešení: Alena je generální ředitelkou Gurkolu, mohla směnku podepsat sama.
Již několik let uplynulo od doby, kdy jsem opustil brány fakulty a mnohé se změnilo. Nejprve Nejvyšší soud dovodil, že statutární orgán nemůže zastávat manažerskou funkci v pracovním poměru, pokud by náplní manažerské funkce byla činnost statutárního orgánu:
Byla řešena otázka, zda manažerská smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že náplní funkce žalobce jako generálního ředitele byl výkon činnosti statutárního orgánu společnosti. Tato právní otázka byla již v minulosti judikatorně řešena (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) a bylo dovozeno, že "činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti nebo družstva fyzická osoba nevykonává v pracovním poměru"; kdyby tedy náplní funkce generálního ředitele byla (měla být) stejná činnost, kterou žalobce vykonával (měl vykonávat) u žalované společnosti jako předseda jejího představenstva, pak by byl odůvodněn závěr, že u žalobce nebyl jmenováním do funkce generálního ředitele platně založen pracovní poměr a že proto s ním uzavřená manažerská smlouva na výkon této funkce je neplatná (viz: 21 Cdo 353/2007).
Letos v říjnu se Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp. zn.: 31 Odo 11/2006 zabýval otázkou zastoupení dle § 15 obchodního zákoníku. Z obsáhlého odůvodnění je vhodné poukázat zejména na:
Ustanovení § 15 obch. zák. určuje, že kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Není pochyb o tom, že při splnění podmínek stanovených v § 15 obch. zák. obecně platí, že osoba, u které jsou uvedené podmínky splněny, je oprávněna jednat (tj. činit veškeré úkony k nimž při činnosti, kterou byla pověřena, obvykle dochází) za podnikatele samostatně, jako tzv. zákonný zástupce. Sporným však zůstává, jak z hlediska zákonného zmocnění posuzovat případy, kdy je osoba, u které jsou jinak splněny podmínky ustanovení § 15 obch. zák., současně statutárním orgánem či členem statutárního orgánu podnikatele - právnické osoby.
Vyjdeme-li pouze z gramatického výkladu zákonné úpravy jednání jménem právnické osoby a jejího zastupování v § 15 obch. zák., byla by taková osoba současně oprávněna činit právní úkony jménem právnické osoby jako její statutární orgán (případně společně s další osobou či osobami) a zastupovat právnickou osobu na základě zmocnění podle § 15 obch. zák. Přitom není vyloučeno, ba dokonce je dosti obvyklé, že člen statutárního orgánu může z titulu své funkce činit úkony jménem právnické osoby pouze společně s další osobou (tímto způsobem si společníci či členové právnické osoby zajišťují kontrolu před zneužitím jednatelského oprávnění statutárního orgánu či jeho člena - tzv. pravidlo čtyř či více očí); jako osoba splňující podmínky zákonného zastoupení, by však takto omezen nebyl a právní úkony by mohl činit samostatně.
Proti takové situaci však lze za použití teleologického, logického a systematického výkladu vznášet celou řadu námitek.
První z nich vychází z toho, že rozhodl-li nejvyšší orgán právnické osoby (popřípadě její společníci či členové tam, kde jim náleží rozhodování o způsobu jednání jménem právnické osoby) o tom, že členové jejího statutárního orgánu nemohou činit právní úkony samostatně, ale jen (dva či více) společně, nelze toto rozhodnutí obcházet tím, že sám statutární orgán pověří svého člena určitou činností, která jej k samostatnému jednání opravňuje. Takové pověření by totiž znamenalo, že člen statutárního orgánu může činit právní úkony právnické osoby samostatně, aniž by byl omezován nejvyšším orgánem (společníky či členy) uloženým pravidlem, že tak jako člen statutárního orgánu činit nemůže. Pokud by totiž nejvyšší orgán (společníci či členové) byl srozuměn s tím, aby konkrétní člen statutárního orgánu, který současně vykonává v právnické osobě činnost, ze které by jinak vyplynulo zákonné zastoupení, jednal jménem společnosti samostatně, nic mu nebrání v tom, aby ve stanovách (společenské smlouvě) rozhodl o způsobu jednání jménem právnické osoby tak, že jmenovitě uvedený člen statutárního orgánu anebo člen statutárního orgánu zastávající určitou funkci, jedná jménem právnické osoby samostatně. Neučiní-li tak, zřejmě s takovým jednáním srozuměn není.
Další námitkou, kterou lze u právnických osob upravených obchodním zákoníkem v této souvislosti uplatnit je, že odpovědnost člena statutárního orgánu který činí jménem právnické osoby právní úkony, je podle ustanovení § 194 odst. 4 až 7 obch. zák. a ustanovení § 243 odst. 8 obch. zák. zásadně podstatně vyšší než odpovědnost zaměstnance, člena či jiné osoby pověřené určitou činností, a to zpravidla jak pokud jde o rozsah odpovědnosti, tak pokud jde o podmínky jejího vzniku a o nesení důkazního břemene při porušení povinnosti, jako předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu. Nehledě na to, že člen statutárního orgánu za podmínek stanovených zákonem nejen odpovídá za škodu způsobenou obchodní společnosti či družstvu, ale i ručí za jejich závazky. Bylo by popřením právní úpravy odpovědnosti a ručení statutárních orgánů obchodních společností a družstev dovozovat, že sám statutární orgán může své členy takové odpovědnosti zprostit tím, že je pověří činností jež jim umožní činit uvedené právní úkony s omezenou odpovědností a zpravidla i s nulovým ručením. Přitom pokud by takové pověření zahrnovalo např. výkon funkce ředitele, mohl by takový ředitel jménem obchodní společnosti či družstva činit prakticky všechny právní úkony, aniž by přiměřeným způsobem odpovídal za škodu z nich vzniklou a aniž by ručil za závazky společnosti podle ustanovení § 243 odst. 8, ve vazbě na ustanovení § 194 odst. 4 až 7 obch. zák. Výkladem ustanovení § 15 odst. 1 obch. zák. umožňujícím, aby člen statutárního orgánu činil právní úkony obchodní společnosti či družstva nejen z titulu své funkce, ale (byl-li pověřen určitou činností) i jako její zákonný zástupce, by nepochybně došlo k podstatnému snížení ochrany třetích osob.
Z uvedeného vyplývá, že osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby nemůže být současně zákonným zástupcem této osoby.
Na závěr ještě připomenu rozhodnutí sp. zn.: 29 Odo 1082/2005, v němž se Nejvyšší soud zabýval udělením plné moci členovi statutárního orgánu:
Určují-li stanovy, že za představenstvo může jednat samostatně osoba pověřená k tomu písemně představenstvem, zejména ředitel, lze takové ustanovení vykládat dvojím způsobem. Buď bude takto pověřenou osobou člen představenstva, anebo jiná osoba. Jiná osoba než člen představenstva však nemůže jednat za představenstvo, tj. jako statutární orgán společnosti (neboť za to může jednat jen jeho člen), ale může jednat pouze za společnost jako její zástupce.
Pak ovšem taková osoba nebude jednat na základě pověření představenstvem, ale na základě plné moci udělené jí představenstvem.
Takovou plnou moc však členovi představenstva udělit nelze. Za situace, kdy stanovy společnosti určují, že jménem společnosti musí jednat společně nejméně dva její členové a zakládají tedy pro každý úkon, který představenstvo činí jménem společnosti, povinnost vzájemné kontroly (a odpovědnosti) nejméně dvou členů představenstva, nelze takovou kontrolu a odpovědnost vyloučit tím, že dva členové představenstva udělí generální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednání statutárních orgánů společnosti v zákoně a stanovách společnosti. A to tím spíše, je-li jednou z osob, jednajících při udělení "plné moci" jménem představenstva, sám "zmocněný" člen představenstva.
Nejvyšší soud nastínil cestu řešení vzniklých problémů - poukázal na znění § 16 obchodního zákoníku. Já tu cestu však vidím porostlou trním.
Názory k článku Pane řediteli - pane jednateli:
Vilém Tanzer, 18. 12. 2008 v 20:47 - Princip prevence nebo svobody
Milan Kvasnica, 24. 09. 2016 v 18:54 - částečný odklon ÚS
http://www.usoud.cz/aktualne/k-soubehu-funkce-predsedy-predstavenstva-a-generalniho-reditele/
Juraj Gyarfas, 05. 10. 2016 v 20:00 - ešte k súbehu funkcií
Pokiaľ ide o súbeh korporátnej a pracovnoprávnej pozície, neviem, či to niekedy bolo na Slovensku judikované. Ale s touto judikatúrnou dogmou českých súdov som sa minimálne na úrovni poradenstva často stretol aj na Slovensku. Osobne by som to zaradil medzi tie kurióznejšie dogmatické dôvody absolútnej neplatnosti (podobne ako časť rozhodovacej praxe k zákonu o nájme nebytových priestorov). Veľmi sa mi páči, že ústavný súd aj v tomto kontexte zdôraznil, že východiskom musí byť ústavnoprávny imperatív preferencie platnosti právnych úkonov. Odôvodnenie ústavného súdu mi pripadá až prekvapivo otvorené a kritické - napr. keď argumentáciu najvyššieho súdu zhodnotil ako "naprosto nedostačující" Som zvedavý, ako sa všeobecné súdy vysporiadajú s výzvou ústavného súdu na presvedčivejšiu argumentáciu. Dúfam, že túto dogmu opustia a prípadne vymyslia rozumnejšiu a menej intruzívnu formu ochrany tých záujmov, ktoré sú hodné ochrany (napr. v záujme ochrany veriteľov je asi potrebné uplatňovať korporátnu zodpovednosť, nie pracovnoprávnu - to sa však dá vyriešiť ako izolovaná otázka a nie je potrebné kvôli tomu paušálne zneplatňovať pracovné zmluvy).
Martin Friedrich, 07. 10. 2016 v 16:18 - Obdobne aj Slovenský ÚS
Z citovaných ustanovení Obchodného zákonníka a Občianskeho zákonníka podľa názoru ústavného súdu vyplýva, že právne úkony právnickej osoby robia predovšetkým štatutárne orgány právnickej osoby, hoci nie je vylúčené, že úkon právnickej osoby môže vykonať aj zástupca na základe plnej moci, prípadne iné zákonom kvalifikované osoby (napr. prokurista, likvidátor, správca konkurznej podstaty a pod.). Štatutárny orgán právnickej osoby je ex lege oprávnený na všetky právne úkony, ktoré právnická osoba môže urobiť. V prípade zastúpenia právnickej osoby na základe plnej moci môže konanie zástupcu priamo zaväzovať právnickú osobu, ale len v rozsahu udelenej plnej moci.
[B]V prvom prípade, ak by sa predmetné splnomocnenie malo interpretovať tak, že je udelené spoločnosťou a v rozsahu oprávnenia robiť právne úkony spoločnosti vo všetkých veciach, ústavný súd považuje za potrebné ako obiter dictum vysloviť názor, že by išlo o právny úkon absolútne neplatný podľa ( § 39 Občianskeho zákonníka), pretože zo zákona ( § 20 ods. 1 Občianskeho zákonníka) patrí tento rozsah právomoci výlučne iba konateľom. [/B] S tým úzko súvisí otázka princípu publicity (do obchodného registra sa zapisujú iba konatelia, prípadne prokuristi) a na to nadväzujúca požiadavka právnej istoty najmä u tretích osôb, ale aj spoločnosti samotnej, keďže nie je zrejmé, či by v týchto prípadoch robili právne úkony spoločnosti po udelení plnej moci konateľ a splnomocnenec popri sebe alebo iba splnomocnenec a pod.
K súbehu korporátanej a pracovnoprávnej pozície dávam do pozornosti článok v Bulletine SAK č. 9/2008 pod názvom: Prípustnosť súbehu výkonu funkcie (člena) štatutárneho orgánu a pracovného pomeru. Link: https://www.sak.sk/blox/cms/sk/sak/bulletin/archiv/proxy/list/formular/rows/53/attr/name/preview
Ladislav Pollák, 20. 04. 2017 v 23:47 - ešte raz k súbehu funkcií
http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/employment_flash_04_2017_hhp_cz.pdf
kde sa konštatuje, že NS ČR zotrval na svojom pôvodnom stanovisku, že súbeh funkcií je neprípustný, s poznámkou autoriek ,že proti uvedenému rozsudku NS ČR bola opätovne podaná ústavná sťažnosť.
Juraj Gyarfas, 21. 04. 2017 v 14:14 - ešte doplnenie NS ČR
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2525/2015, ze dne 12. 1. 2017
Juraj Gyarfas, 20. 09. 2018 v 15:54 - veľký senát NS ČR
34. Současně platí, že členové statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávají činnosti spadající do náplně této funkce (do působnosti statutárního orgánu) ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti dle pokynů obchodní korporace. Naopak, je to právě statutární orgán (jeho členové), kdo (jako výkonný orgán) řídí činnost obchodní korporace (v poměrech akciové společnosti srov. § 191 odst. 1 a jde-li o obchodní vedení i § 194 odst. 4 in fine obch. zák.). Jinými slovy, činnost (člena) statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.
35. Shora řečené však neznamená, že by si člen statutárního orgánu a obchodní korporace nemohli ujednat, že se jejich vztah v mezích nastavených kogentními právními normami řídí zákoníkem práce. Ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce nebrání tomu, aby na základě vůle stran byly zákoníku práce podřízeny i vztahy, jejichž předmětem není výkon závislé práce (srov. bod 45 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15).
36. Z logiky věci se podává, že ujednání o podřízení režimu zákoníku práce přichází v úvahu pouze u vztahů, jejichž povaha to připouští. Takovým je i vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací, jehož předmětem je výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu, a to zpravidla za úplatu.
37. Člen statutárního orgánu a obchodní korporace se tedy mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obch. zák. (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce.
38. Jelikož však výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, takové ujednání neučiní ze vztahu mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací vztah pracovněprávní. Ani tehdy, podřídí-li se zákoníku práce, nelze člena statutárního orgánu považovat (v rozsahu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) za zaměstnance ( § 6 zákoníku práce) a obchodní korporaci za zaměstnavatele ( § 7 zákoníku práce). Jejich vztah i nadále zůstává vztahem obchodněprávním, jenž se řídí obchodním zákoníkem a dále v důsledku smluvního ujednání těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací. Jinak řečeno, ani ujednáním o podřízení se režimu zákoníku práce se nelze odchýlit od těch ustanovení (zejména) obchodního zákoníku, jejichž povaha to vylučuje ( § 2 odst. 3 obč. zák.).
39. Popsané závěry platí obdobně i v případě, že člen statutárního orgánu a obchodní korporace uzavřou vedle smlouvy o výkonu funkce (v níž se neodchýlí od režimu nastaveného § 66 odst. 2 obch. zák.) i souběžnou manažerskou smlouvu na výkon některých činností spadajících do působnosti statutárního orgánu (zpravidla na výkon obchodního vedení), v níž si sjednají režim zákoníku práce. V takovém případě je nutné na manažerskou smlouvu pohlížet jako na (svého druhu) dodatek ke smlouvě o výkonu funkce, upravující vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací, jde-li o výkon části činností spadajících do působnosti statutárního orgánu. Manažerská smlouva není neplatná jen proto, že ji její strany podřídily režimu zákoníku práce, avšak je na ni třeba klást stejné požadavky (co do formy, obsahu i potřeby jejího schválení příslušným orgánem obchodní korporace), jako na samotnou smlouvu o výkonu funkce.
40. Ujednáním obsaženým ve smlouvě o výkonu funkce (či v souběžně uzavírané manažerské smlouvě) o tom, že se vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací (jde-li o výkon funkce člena statutárního orgánu) řídí zákoníkem práce, se zásadně nelze (platně) odchýlit zejména od pravidel obchodního zákoníku upravujících vznik a zánik funkce člena statutárního orgánu, předpoklady výkonu funkce a důsledky jejich absence, odměňování členů statutárních orgánů, formu smlouvy o výkonu funkce a povinnost jejího schválení příslušným orgánem, povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a důsledky jejího porušení. Je tomu tak proto, že uvedená pravidla je třeba s ohledem na jejich povahu (smysl a účel) nutné považovat zásadně za kogentní.
41. Členu představenstva akciové společnosti tudíž vzniká funkce bez ohledu na to, že se podle smlouvy o výkonu funkce má jeho vztah se společností řídit zákoníkem práce zpravidla účinností rozhodnutí valné hromady (dozorčí rady) o jeho volbě ( § 194 odst. 1 obch. zák.), splňuje-li všechny předpoklady výkonu funkce ( § 194 odst. 7 obch. zák.), nikoliv dnem určeným ustanovením § 36 zákoníku práce. Nesplňuje-li některý z předpokladů výkonu funkce, členem statutárního orgánu se nestane bez ohledu na to, zda se smlouva o výkonu funkce (či souběžně uzavíraná manažerská smlouva) má řídit zákoníkem práce ( § 194 odst. 7 věta druhá obch. zák.).
42. Také zánik funkce se zásadně řídí ustanoveními obchodního zákoníku, bez ohledu na režim smlouvy o výkonu funkce (či souběžně uzavírané manažerské smlouvy). Přestane-li např. splňovat některý z předpokladů výkonu funkce, jeho funkce mu zanikne v souladu s § 194 odst. 7 větou třetí obch. zák. i v případě, že se smlouva o výkonu funkce či manažerská smlouva řídí zákoníkem práce. Totéž platí, uplynou-li tři měsíce od skončení funkčního období člena statutárního orgánu či je-li na jeho místo jmenován nový člen ( § 194 odst. 1 věta druhá a třetí, odst. 2 věta pátá obch. zák.). Neurčují-li jinak stanovy společnosti, může příslušný orgán ( § 194 odst. 1 věta první a druhá obch. zák.) člena představenstva z funkce odvolat (a tomu tato funkce zanikne) i bez udání důvodu (v tomto směru se tedy zásadně neuplatní ochrana poskytovaná zaměstnancům v podobě výpovědních důvodů srov. § 52 zákoníku práce).
43. Smlouvu o výkonu funkce musí vždy (bez ohledu na její režim ) schválit valná hromada ( § 66 odst. 2 in fine obch. zák.) a pro odměňování platí pravidla upravená v § 66 odst. 3 obch. zák. (k důsledkům nedostatku schválení ujednání o odměňování valnou hromadou srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4 2004, sp. zn. 29 Odo 414/2003, usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4566/2009).
44. Taktéž povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu, včetně důsledků jejich porušení (srov. zejména § 194 odst. 5 a 6 obch. zák.), stíhá člena představenstva bez ohledu na to, zda se jeho smlouva o výkonu funkce (či souběžně uzavíraná manažerská smlouva) řídí zákoníkem práce. Ani v takovém případě není povinnost člena představenstva k náhradě jím způsobené škody omezena čtyřapůlnásobkem jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu ( § 257 odst. 2 zákoníku práce)."
NS ČR, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017
Juraj Gyarfas, 21. 09. 2019 v 20:11 - poverenie a plnomocenstvo
"Ku kasačnej sťažnosti sťažovateľ zároveň pripojil aj plnomocenstvo z 26. mája 2014, ktorým sťažovateľ splnomocňoval na zastupovanie JUDr. B. V.. Každý úkon je potrebné posudzovať podľa jeho obsahu. Z plnomocenstva z 26. mája 2014 je zrejmé, že je to forma poverenia pre zamestnanca konať v určitých právnych vzťahoch za zamestnávateľa (bolo udelené najdlhšie na dobu trvania pracovného pomeru)."
NS SR, sp. zn. 10 Asan/6/2018
Juraj Gyarfas, 31. 12. 2019 v 13:40 - ÚS SR ku generálnej plnej moci člena predstavenstva
K aktívnej legitimácii akcionára:
"Obchodný zákonník však mlčí, pokiaľ ide o možnosť akcionára uplatniť prostriedky neodkladnej, resp. preventívnej právnej ochrany priamo proti členom predstavenstva. Uvedená prípustnosť uplatnenia náhrady škody akcionárom v mene spoločnosti proti členovi predstavenstva, ale aj možnosť akcionára uplatniť vlastný nárok na náhradu priamej škody proti členovi predstavenstva však indikujú, že zákonodarca nemal úmysel vylúčiť akcionára z možnosti uplatniť určité právo (či už svoje vlastné, alebo právo spoločnosti) priamo proti členovi predstavenstva. Absencia priameho hmotnoprávneho vzťahu medzi členom predstavenstva a akcionárom týmto prostriedkom následnej právnej ochrany vo veci samej nebráni, a preto niet dôvodu bez ďalšieho úplne vylúčiť možnosť akcionára uplatniť priamo proti členovi predstavenstva aj prostriedky predbežnej (neodkladnej) právnej ochrany za splnenia predpokladov upravených v Civilnom sporovom poriadku, najmä potreby bezodkladne upraviť pomery. Posúdenie splnenia podmienok, za ktorých tak akcionár môže urobiť vo vlastnom mene alebo v mene obchodnej spoločnosti, či posúdenie toho, do akej miery je možnosť podať návrh na nariadenie neodkladného opatrenia podmienená určitým postupom akcionára na valnom zhromaždení, je úlohou všeobecných súdov."
K obchádzaniu pravidla štyroch očí:
"V tomto kontexte pôsobí logický a presvedčivý právny názor prezentovaný sťažovateľom, že ak stanovy spoločnosti určujú, že jej menom musia konať spoločne najmenej dvaja členovia predstavenstva, a zakladajú teda pre každý úkon, ktorý predstavenstvo urobí v mene spoločnosti, povinnosť vzájomnej kontroly a zodpovednosti najmenej dvoch členov predstavenstva, nemožno takúto kontrolu a zodpovednosť vylúčiť tým, že dvaja členovia predstavenstva udelia generálnu plnú moc jednému z nich. Takýto postup by bol v rozpore s právnou úpravou konania štatutárnych orgánov spoločnosti v zákone a v stanovách spoločnosti. To platí o to viac, ak jednou z osôb konajúcich pri udelení „plnej moci“ v mene predstavenstva je sám „splnomocnený“ člen predstavenstva (pozri už citovaný rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky sp. zn. 29 Odo 1082/2005).
Ústavný súd k uvedenému dopĺňa, že ak by akcionári spoločnosti skutočne chceli, aby v jej mene konal samostatne jeden člen predstavenstva (napr. jeho predseda), boli by takýto spôsob konania v mene spoločnosti upravili v stanovách. Avšak ak stanovy určujú, že v mene spoločnosti koná predseda predstavenstva spoločne s ďalším členom predstavenstva, samostatné konanie jedného z nich na základe akéhokoľvek generálneho poverenia či splnomocnenia predstavuje zjavné obchádzanie vôle akcionárov, stanov spoločnosti a v neposlednom rade zákona. K rovnakému záveru dochádza aj časť doktríny (CSACH, K. In: OVEČKOVÁ, O. a kol. Obchodný zákonník. Veľký komentár. I. zväzok. Bratislava : Wolters Kluwer s. r. o., 2017, s. 186 – 187.)."
Juraj Gyarfas, 09. 08. 2020 v 13:36 - generálna plná moc udelená právnickou osobou
NS SR, sp. zn. 4Cdo/95/2019
Juraj Gyarfas, 26. 12. 2020 v 20:41 - Kristián k delegačnému vzťahu
Rád by som v súvislosti s touto diskusiou upozornil ešte na jeden potenciálne relevantný vzťah – “delegačný vzťah” (ako ho nazval Kristián) medzi členom orgánu spoločnosti a spoločníkom/akcionárom, ktorý ho do tohto orgánu nominoval. Kristián veľmi dôkladne analyzuje obsah tohto vzťahu ako aj interakcie s korporátnymi povinnosťami člena orgánu a ďalšími právnymi aspektami.
Csach, K. Postavenie a zodpovednosť člena orgánu SoE delegovaného verejnou mocou. In: Csach, K., Havel, B. (eds.). Corporate governance společností s účastí státu. Wolters Kluwer: Praha, 2020, s. 19.
Juraj Gyarfas, 06. 03. 2021 v 20:13 - štatutár a riaditeľ
28. Z ustanovenia § 15 Obchodného zákonníka, na ktoré sa napadnuté uznesenie odvolacieho súdu odvoláva vyplýva, že kto pri prevádzkovaní bol poverený určitou činnosťou je splnomocnený na všetky úkony, ku ktorým pri tejto činnosti obvykle dochádza. Z obsahu tohto ustanovenia zákaz pokiaľ ide o totožnú osobu, ktorá je štatutárnym orgánom alebo členom štatutárneho orgánu nevyplýva.
29. Fakt, že osoba, ktorá je štatutárnym orgánom alebo členom štatutárneho orgánu obchodnej spoločnosti alebo družstva by nemohla súčasne konať za spoločnosť alebo družstvo ako zákonný zástupca podľa ustanovenia § 15 Obchodného zákonníka z ničoho nie je zrejmý. Obchodný zákonníka takýto zákaz výslovne neustanovuje, ani z povahy jeho ustanovení takýto zákaz nevyplýva.
30. Poverenie určitou činnosťou pri prevádzkovaní podniku nemusí byť formalizované, v praxi poverenie vyplýva najmä z vnútorných organizačných predpisov. Osoba poverená určitou činnosťou pri prevádzkovaní podniku je oprávnená na také úkony, ku ktorým obvykle dochádza pri prevádzkovaní podniku. Z povahy úkonu, ktorý odvolací súd kvalifikoval za taký, ktorý Ing. Šinák konal ako osoba neoprávnená, nevyplýva, že by išlo o takýto úkon. Ing. Šinák v danej veci konať mohol, ničím svoje oprávnenie konať neprekročil a konal rozhodnutím súvisiace s bežnou prevádzkou podniku, čo nie je ani v rozpore so stanovami spoločnosti.
31. Dovolací súd, preto zastáva názor, že odvolací súd pochybil, keď podanie podané Ing. Jaroslavom Šinákom, ako riaditeľom spoločnosti, kvalifikoval ako podanie podané neoprávnenou osobou. Odvolací súd rozhodol vo vec nesprávnym postupom, ktorým znemožnil strane (mesto Prievidza) ako akcionárovi Prievidza tepelné hospodárstvo, a.s. uskutočňovať jej patriace procesné práva v takej miere, že došlo k porušeniu práva na spravodlivý proces."
NS SR, sp. zn. 3 Obdo/24/2018
Dušan Ďurian, 20. 03. 2021 v 08:52 - NSS ČR k téme
NSS předložil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku týkající se souběhů výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti a ředitele této společnosti jako zaměstnance
Nejvyšší správní soud se Soudního dvora dotázal, zda je v souladu s právem EU, pokud ředitel obchodní společnosti není považován za „zaměstnance“ pro účely uspokojení mzdových nároků dle směrnice 2008/94/ES jen z toho důvodu, že ředitel jako zaměstnanec je současně členem statutárního orgánu téže obchodní společnosti.
Podle letité české judikatury člen statutárního orgánu při tzv. souběhu funkcí nemůže být považován za zaměstnance obchodní korporace.
V nynější věci je stěžovatel předsedou představenstva a současně ředitelem společnosti ARANEA TECHNOLOGY a.s. Tato společnost se v roce 2018 dostala do platební neschopnosti. Stěžovatel proto požádal úřad práce o uspokojení mzdových nároků dle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Domáhal se uspokojení nároků za měsíce červenec až září 2018, které neuspokojila společnost ARANEA TECHNOLOGY jako jeho tehdejší zaměstnavatel. Úřad práce ovšem s ohledem na judikaturu dovodil, že na stěžovatele vůbec nelze hledět jako na zaměstnance, protože vykonával funkci předsedy představenstva a současně podle pracovní smlouvy působil jako zaměstnanec společnosti na pozici ředitele společnosti. Na obou pozicích proto vykonával stejnou činnost – obchodní vedení společnosti.
Nejvyšší správní soud vzal do úvahy, že na věc dopadá právo Evropské unie, konkrétně směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. S ohledem na výklad této směrnice může být problematické pokud členský stát vymezí „zaměstnance“ pro účely odškodnění mzdových nároků tak restriktivně, jak to činí česká judikatura. Proto Nejvyšší správní soud předložil v této věci Soudnímu dvoru předběžnou otázku.
Věc je vedena před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 10 Ads 262/2020 a před Soudním dvorem pod sp. zn. C-101/21.
Juraj Gyarfas, 05. 04. 2021 v 20:55 - zastúpenie právnickej osoby
"Stav, keď v prípade zakladateľskou listinou zakotveného spoločného konania všetkých (dvoch) konateľov jeden konateľ splnomocní iného konateľa na svoje zastupovanie pri všetkých úkonoch spojených s funkciou konateľa, totiž neguje (obchádza) vôľu spoločníka vyjadrenú v zakladateľskej listine, a tým obchádza aj zákon, ktorý práve spoločníkovi (spoločníkom) zveruje určenie spôsobu konania konateľov v mene spoločnosti. Vôľou spoločníka prejavenou v zakladateľskej listine bolo totiž bezvýnimočné spoločné konanie vždy všetkých konateľov spoločnosti. Ak by spoločník chcel prejaviť svoju vôľu, aby v mene spoločnosti konali konatelia samostatne, prejavil by túto svoju vôľu v zakladateľskej listine a následne by sa táto vôľa spoločníka prejavila aj zápisom do obchodného registra. Je preto sporné, či jeden konateľ môže v prípade spoločného konania všetkých (dvoch) konateľov platne splnomocniť druhého konateľa na zastupovanie ,,pri všetkých úkonoch spojených s funkciou konateľa neobmedzene“ a navyše súhlasiť, aby splnomocnenec udelil „plnú moc v rovnakom rozsahu aj tretím osobám“, a tým obísť (pokiaľ ide o spôsob konania konateľov v mene spoločnosti) vôľu spoločníka spoločnosti. Podľa § 39 Občianskeho zákonníka je neplatný právny úkon, ktorý svojím obsahom alebo účelom odporuje zákonu alebo ho obchádza. Ako však už ústavný súd uviedol, riešenie otázky platnosti, resp. neplatnosti právneho úkonu (splnomocnenia) patrí do právomoci všeobecných súdov."
ÚS SR, I. ÚS 198/09
________________________
"84. V tomto kontexte pôsobí logický a presvedčivý právny názor prezentovaný sťažovateľom, že ak stanovy spoločnosti určujú, že jej menom musia konať spoločne najmenej dvaja členovia predstavenstva, a zakladajú teda pre každý úkon,ktorý predstavenstvo urobí v mene spoločnosti, povinnosť vzájomnej kontroly a zodpovednosti najmenej dvoch členov predstavenstva, nemožno takúto kontrolu a zodpovednosť vylúčiť tým, že dvaja členovia predstavenstva udelia generálnu plnú moc jednému z nich. Takýto postup by bol v rozpore s právnou úpravou konania štatutárnych orgánov spoločnosti v zákone a v stanovách spoločnosti. To platí o to viac, ak jednou z osôb konajúcich pri udelení „plnej moci“ v mene predstavenstva je sám „splnomocnený“ člen predstavenstva (pozri už citovaný rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky sp. zn. 29 Odo 1082/2005).
85. Ústavný súd k uvedenému dopĺňa, že ak by akcionári spoločnosti skutočne chceli, aby v jej mene konal samostatne jeden člen predstavenstva (napr. jeho predseda),boli by takýto spôsob konania v mene spoločnosti upravili v stanovách. Avšak ak stanovy určujú, že v mene spoločnosti koná predseda predstavenstva spoločne s ďalším členom predstavenstva, samostatné konanie jedného z nich na základe akéhokoľvek generálneho poverenia či splnomocnenia predstavuje zjavné obchádzanie vôle akcionárov, stanov spoločnosti a v neposlednom rade zákona. K rovnakému záveru dochádza aj časť doktríny (CSACH, K. In: OVEČKOVÁ, O. a kol. Obchodný zákonník. Veľký komentár.I. zväzok. Bratislava : Wolters Kluwer s. r. o., 2017, s. 186 – 187.).
86. Takéto splnomocnenie alebo poverenie dané len jednému členovi predstavenstva je neprípustné tam, kde sa obchádza vôľa akcionárov vyjadrená v stanovách, aby o veciach spoločnosti rozhodovali určité osoby ako kolektívny štatutárny orgán. Limitom sú najmä prípady, kde niet dôvodu na takúto ochranu pred konaním individuálneho zástupcu(napríklad ak je vôľa spoločnosti už riadne vytvorená kolektívnym orgánom a konkrétny člen predstavenstva je splnomocnený len na jej prejav navonok)."
ÚS SR, I. ÚS 191/2019
Juraj Gyarfas, 18. 05. 2021 v 20:46 - konanie konateľa a prokuristu
"Spoločné konanie za spoločnosť prokuristom a konateľom spoločnosti, nie je podľa Obchodného zákonníka prípustné.
Zápis skutočnosti, podľa ktorej prokurista za spoločnosť koná spoločne s aspoň jedným konateľom spoločnosti, by znamenal, že prokurista je v rovnakom postavení, ako konateľ spoločnosti, resp. štatutárnym orgánom spoločnosti, ktorým podľa § 133 ods. 1 Obchodného zákonníka, nie je.
Vyššie uvedené právne závery potvrdzuje aj znenie ustanovenia § 13 ods. 1 vety druhej Obchodného zákonníka, podľa ktorého právnická osoba koná štatutárnym orgánom alebo za ňu koná zástupca. Doslovným výkladom totiž spojka „alebo“ bez akýchkoľvek pochybností vylučuje konanie právnickej osoby štatutárnym orgánom a zástupcom, ktorým je aj prokurista."
Najvyšší súd SR, sp. zn. 2 Obdo 44/2020
Juraj Gyarfas, 04. 06. 2021 v 17:27 - na doplnenie
toto rozhodnutie (sp. zn. 2 Obdo 44/2020) bolo publikované aj v ZSP pod 16/2021 s nasledovnou vetou:
"Spoločné konanie za spoločnosť prokuristom a konateľom nie je podľa Obchodného zákonníka prípustné a nemožno ho vyvodiť ani z ustanovenia § 2 ods. 1 písm. e) a písm. g) zákona č. 530/2003 Z.z. o obchodnom registri. Do obchodného registra sa zapisuje iba spôsob podpisovania jednotlivých orgánov, a nie to, na koho súhlasnú vôľu je podpis viazaný. Zo znenia ustanovenia § 13 ods. 1 druhej vety Obchodného zákonníka, podľa ktorého právnická osoba koná štatutárnym orgánom alebo za ňu koná zástupca, vyplýva, že spojka "alebo" vylučuje konanie právnickej osoby štatutárnym orgánom a zároveň zástupcom, ktorým je aj prokurista."
Juraj Gyarfas, 14. 11. 2021 v 10:52 - zastúpenie právnickej osoby v konaní
"Z ustanovenia § 72 CSP vyplýva, že na konanie právnickej osoby pred súdom sa použijú ustanovenia osobitného predpisu o konaní za právnickú osobu. Civilný sporový poriadok rieši konanie za právnickú osobu ako stranu (resp. účastníka) v civilnom konaní s odkazom na hmotné právo. Za právnickú osobu robí právny úkon štatutárny orgán, zapísaný v obchodnom registri, resp. inom verejne prístupnom registri, teda ten, kto je na to oprávnený zmluvou o zriadení právnickej osoby, zakladacou listinou alebo zákonom. Štatutárnym orgánom akciovej spoločnosti je predstavenstvo, ktoré je kolektívnym štatutárnym orgánom. Za právnickú osobu však môžu robiť právne úkony, a teda aj v civilnom konaní právnickú osobu zastupovať, aj iní pracovníci alebo členovia právnickej osoby, ak je to určené vo vnútorných predpisoch právnickej osoby alebo ak je to vzhľadom na ich pracovné zaradenie obvyklé (ust. § 20 ods. 2 OZ, resp. ust. § 15 ods. 1 Obch. zák.). Svoje oprávnenie konať za právnickú osobu preukazujú interným predpisom, z ktorého vyplýva ich oprávnenie konať za právnickú osobu, prípadne inou listinou, ktorá preukazuje, že ide o činnosť podľa ich pracovného zaradenia. Ustanovenie § 15 Obch. zák. v prípade podnikateľa - právnickej osoby umožňuje alternovať a zjednodušiť spoločný spôsob konania viacerých členov štatutárneho orgánu samostatným oprávnením konať napr. pre riaditeľa. Poverenie osoby určitou činnosťou pri prevádzkovaní podniku v zmysle ust. § 15 ods. 1 Obch. zák. nemusí byť formalizované. Najčastejšie však vyplýva z vnútorných organizačných predpisov, z rozhodnutia štatutárneho orgánu alebo aj z poverenia na určitú činnosť. Z písomného poverenia, ktoré je prílohou dodatku č. 1 k pracovnej zmluve vyplýva pre Ing. J.Š. oprávnenie konať a podpisovať za spoločnosť P, a. s. (okrem iného) aj v činnosti vymedzenej ako „právna agenda, právne záležitosti a právne spory, zastupovanie v konaniach pred súdmi a v konaniach pred inými orgánmi verejnej moci“. S poukazom na uvedené dovolací súd dospel k záveru, že Ing. J.Š. ako riaditeľ spoločnosti P, a. s. bol na základe vyššie uvedeného poverenia oprávnený splnomocniť advokáta Mgr. M.Ď. na spísanie dovolania v mene dovolateľa a na zastupovanie dovolateľa P., a. s. v dovolacom konaní, vedenom na Najvyššom súde Slovenskej republiky pod sp. zn. 1 Obdo/28/2017. Dovolací súd preto uzaviera, že dovolacie podmienky na strane účastníkov konania, t. j. povinné zastúpenie dovolateľov v dovolacom konaní a preukázanie splnomocnenia udeleného advokátovi na zastupovanie dovolateľov v dovolacom konaní, sú v danom prípade splnené."
NS SR, sp. zn. 1 Obdo/28/2017
Juraj Gyarfas, 02. 12. 2021 v 09:39 - ešte doplnenie k prokuristovi
"Spoločné konanie za spoločnosť prokuristom a konateľom nie je podľa Obchodného zákonníka prípustné a nemožno ho vyvodiť ani z ustanovenia § 2 ods. 1 písm. e/ a písm. g/ zákona č. 530/2003 Z. z. o obchodnom registri. Do obchodného registra sa zapisuje iba spôsob podpisovania jednotlivých orgánov, a nie to, na koho súhlasnú vôľu je podpis viazaný. Zo znenia ustanovenia § 13 ods. 1 vety druhej Obchodného zákonníka, podľa ktorého právnická osoba koná štatutárnym orgánom alebo za ňu koná zástupca, vyplýva, že spojka „alebo“ vylučuje konanie právnickej osoby štatutárnym orgánom a zároveň zástupcom, ktorým je aj prokurista."
Článok 2 ods. 2 a článok 12 písm. a) a c) smernice Európskeho parlamentu a Rady 2008/94/ES z 22. októbra 2008 o ochrane zamestnancov pri platobnej neschopnosti ich zamestnávateľa, zmenenej smernicou Európskeho parlamentu a Rady (EÚ) 2015/1794 zo 6. októbra 2015, sa majú vykladať v tom zmysle, že bránia vnútroštátnej judikatúre, podľa ktorej osoba, ktorá na základe pracovnej zmluvy platnej podľa vnútroštátneho práva vykonáva súbežne funkciu riaditeľa a člena štatutárneho orgánu obchodnej spoločnosti, sa nemôže považovať za zamestnanca v zmysle tejto smernice, a že v dôsledku toho sa na ňu nemôžu uplatniť záruky stanovené touto smernicou.
21. Podľa § 7 Obchodného zákonníka účinného do 1. októbra 2020 organizačnou zložkou podniku sa rozumie odštepný závod alebo iný organizačný útvar podniku podľa tohto zákona alebo osobitného zákona. Odštepný závod je organizačná zložka podniku, ktorá je ako odštepný závod zapísaná v obchodnom registri. Pri prevádzkovaní odštepného závodu sa používa obchodné meno podnikateľa s dodatkom, že ide o odštepný závod (ods. 1). Obdobné postavenie akoodštepný závod má aj iná organizačná zložka, ak zákon ustanovuje, že sa zapisuje do obchodného registra (ods. 2).
22. Podľa § 13 ods. 5 Obchodného zákonníka vedúci organizačnej zložky podniku alebo vedúci podniku zahraničnej osoby, ktorý je zapísaný do obchodného registra, je splnomocnený za podnikateľa robiť všetky právne úkony týkajúce sa tejto organizačnej zložky alebo podniku.
23.Ustanovením § 13 ods. 5 Obchodného zákonníka zákon priznáva osobitné oprávnenie (splnomocnenie) konať vmene podnikateľa vedúcemu organizačnej zložky podniku alebo vedúcemu podniku zahraničnej osoby, ktorý je zapísaný v obchodnom registri. Organizačné zložky tuzemských a zahraničných podnikateľov, aj keď sú zapísané v obchodnom registri, nie sú právnickými osobami (t. j. nemajú právnu subjektivitu). Vedúci organizačnej zložky koná vždy zapodnikateľa, nie za organizačnú zložku. Predpokladom priznaného splnomocnenia vedúceho organizačnej zložky konať za podnikateľa je to, že ide o organizačnú zložku, ktorá je zapísaná v obchodnom registri, a súčasne, že aj jej vedúci je zapísaný v obchodnom registri. Organizačná zložka podniku musí používať obchodné meno podnikateľa, čím je zvýraznené, že nemôže vystupovať pod vlastným menom, keďže nejde o subjekt práva. Z uvedeného vyplýva, že právne úkony môžu byť platne urobené len pod obchodným menom podnikateľa, ku ktorému organizačná zložka patrí.
Michal Novotný, 19. 07. 2022 v 17:25 - Fascinujúce
Milan Hlušák, 23. 07. 2022 v 23:15 - Ad Michal
Z vyjadrenia okresného súdu sa mi ale zdá, že tam nešlo o to, v mene koho koná vedúci organizačnej zložky, ale či prihláška pohľadávky, resp. splnomocnenie na ňu je úkonom, ktorý sa týka organizačnej zložky. Okresný súd si to zrejme vyhodnotil, že sa takýto úkon už týka priamo právnickej osoby, teda že je mimo sféry organizačnej zložky.
Michal Novotný, 25. 07. 2022 v 22:42 - Jaj
ja som celý nález nečítal, len tú vykopírovanú časť. Môže byť, že celé to bolo vnímané inak. Ale zasa, ak si spomínam tak názory, ktoré som aj vo svojej praxi počúval (akože zmluva, kde je na konci napísané "VÚB, a.s., pobočka Horná Dolná" a k tomu podpis vedúceho a zamestnanca pobočky, je neplatná, lebo pobočka nemá subjektivitu), tak by som sa ani nečudoval, že ten OS tvrdil presne toto.
Juraj Gyarfas, 21. 08. 2022 v 10:17 - SDEÚ k českej judikatúra o súbehu funkcií
"Article 2(2) and Article 12(a) and (c) of Directive 2008/94/EC of the European Parliament and of the Council of 22 October 2008 on the protection of employees in the event of the insolvency of their employer, as amended by Directive (EU) 2015/1794 of the European Parliament and of the Council of 6 October 2015, must be interpreted as precluding national case-law according to which a person who, on the basis of a valid contract of employment under national law, performs concurrently the duties of chief executive officer and of a member of a statutory body of a trading company cannot be regarded as an employee within the meaning of that directive and, therefore, cannot benefit from the guarantees provided for by that directive."
Case C‑101/21, HJ v Ministerstvo práce a sociálních věcí
Juraj Gyarfas, 26. 12. 2022 v 17:39 - konanie prokuristu v pracovnoprávnych vzťahoch
"Prokúra udelená podľa ustanovení Obchodného zákonníka neoprávňuje prokuristu konať za právnickú osobu dovnútra spoločnosti v pracovnoprávnych vzťahoch"
NS SR, sp. zn. 6 Cdo 120/2019 Plus odporúčam aj glosy Marcela Dolobáča a Milana Hlušáka v Súkromnom práve č. 5/2022.
Juraj Gyarfas, 09. 01. 2023 v 20:25 - judikatúra ku konaniu za podnikateľa
R 45/2022
____________
"Pri zastupovaní právnickej osoby členom štatutárneho orgánu nemusí dôjsť k vyhotoveniu plnomocenstva, keďže tento člen štatutárneho orgánu tvorí súčasť personálnej podstaty samotnej zastúpenej právnickej osoby. Výklad § 429 ods. 2 písm. b) Civilného sporového poriadku, podľa ktorého by malo byť podané dovolanie odmietnuté z dôvodu, že na podanom dovolaní by figuroval aj podpis druhého člena štatutárneho orgánu, ktorý nedisponuje požadovaným vzdelaním, by bol popretím zmyslu a účelu tohto ustanovenia."
III. ÚS 374/2022
____________
"Ak stanovy spoločnosti určujú, že jej menom musia konať spoločne najmenej dvaja členovia predstavenstva, a teda zakladajú pre každý úkon, ktorý predstavenstvo urobí v mene spoločnosti, povinnosť vzájomnej kontroly a zodpovednosti najmenej dvoch členov predstavenstva, nemožno takúto kontrolu a zodpovednosť vylúčiť tým, že dvaja členovia predstavenstva udelia generálnu plnú moc jednému z nich. Takýto postup by bol v rozpore s právnou úpravou konania štatutárnych orgánov spoločnosti v zákone a stanovách spoločnosti. To platí o to viac, ak jednou z osôb kona-júcich pri udelení „plnej moci“ v mene predstavenstva je sám „splnomocnený“ člen predstavenstva."
IV. ÚS 295/2022
Juraj Gyarfas, 12. 01. 2023 v 08:40 - ešte predsa ku konaniu za podnikateľa
"Pokiaľ súd odmietol odpor sťažovateľky – právnickej osoby podpísanej len jedným z dvoch spoločne konajúcich konateľov, a nevyzval ju na odstránenie tohto nedostatku, ide o formalistický a prísny prístup, ktorého následkom je porušenie práv sťažovateľky podľa čl. 46 ods. 1 ústavy a čl. 6 ods. 1 dohovoru."
II. ÚS 350/2021
________
"Rozhodovanie o organizačnej zmene a následná výpoveď zamestnancovi nie je rozhodnutím o obchodnom vedení spoločnosti."
IV. ÚS 512/2020
"1. Článok 17 ods. 2 písm. a) smernice Rady z 18. decembra 1986 o koordinácii právnych predpisov členských štátov týkajúcich sa samostatných obchodných zástupcov (86/653/EHS)
sa má vykladať v tom zmysle, že:
pri určovaní výšky sumy náhrady upravenej v článku 17 ods. 2 tejto smernice sa majú zohľadniť provízie, ktoré by obchodný zástupca získal v prípade hypotetického trvania zmluvy o obchodnom zastúpení z obchodov, ktoré by boli uzatvorené po skončení platnosti tejto zmluvy o obchodnom zastúpení s novými zákazníkmi, ktorých obchodný zástupca získal pre zastúpeného pred skončením platnosti zmluvy, alebo so zákazníkmi, s ktorými pred skončením jej platnosti podstatne rozvinul obchod.
2. Článok 17 ods. 2 písm. a) smernice 86/653
sa má vykladať v tom zmysle, že:
vyplatenie jednorazových provízií nevylučuje z výpočtu výšky náhrady upravenej v tomto článku 17 ods. 2 provízie, ktoré obchodný zástupca stráca a ktoré vyplývajú z obchodov, ktoré zastúpený uskutočnil po skončení platnosti zmluvy o obchodnom zastúpení s novými zákazníkmi, ktorých pred týmto skončením platnosti zmluvy získal pre zastúpeného obchodný zástupca alebo s ktorými pred uvedeným skončením platnosti zmluvy podstatne rozvil obchod, ak tieto provízie zodpovedajú paušálnym odmenám za každú novú zmluvu uzatvorenú s novými zákazníkmi alebo s existujúcimi zákazníkmi prostredníctvom obchodného zástupcu."
Dárius Balasko, 16. 05. 2023 v 15:16 - Plnomocenstvo medzi členmi predstavenstva (R10/2023)
"Ak stanovy spoločnosti určujú, že v mene spoločnosti musia konať spoločne najmenej dvaja členovia predstavenstva, člen predstavenstva môže udeliť individuálnu plnú moc na konkrétny právny úkon inému členovi predstavenstva. Je však neprípustné, aby pri takomto spôsobe konania v mene spoločnosti členovia predstavenstva udelili len jednému z nich generálnu (všeobecnú) plnú moc alebo plnú moc, rozsah ktorej je vymedzený iba druhom právnych úkonov."
(Uznesenie Najvyššieho súdu SR zo 14. decembra 2021 sp. zn. 4Obdo/114/2020 - zverejnené pod R10/2023)
Rozsudok NS SR sp. zn. 4 Obdo/29/2022 zo dňa 8. 11. 2023
(potvrdenie 1ObdoV/87/2007)
Ľuboslav Sisák, 19. 01. 2024 v 10:58 - doplnenie spisby
K judikátu R 10/2023, ktorý vyššie spomenul Dárius Balasko, dopĺňam pár reakčných statí.
PATAKYOVÁ, M., GRAMBLIČKOVÁ, B., BARKOCI, S. Prínos judikátu Najvyššieho súdu SR (R 10/2023). In Neštandardné legislatívne zásahy štátu v neštandardných situáciách. Pocta profesorovi Milanovi Ďuricovi. Banská Bystrica : Belanium, 2023, s. 291 a nasl.
a glosa od Bohumila Havla v Súkromnom práve 6/2023
Juraj Gyarfas, 01. 03. 2024 v 16:39 - ÚS SR k súbehu funkcií
III. ÚS 410/23
Juraj Gyarfas, 02. 04. 2024 v 14:09 - odmena člena orgánu bez zmluvy o výkone funkcie
Mrázová, Ž. Nárok člena štatutárneho orgánu spoločnosti na obvyklú odplatu pri absencii zmluvy o výkone funkcie. Súkromné právo, 1/2024, s. 20.
Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím